Správné pořadí

Beatrix se otřásla ve spánku, posadila se na lůžku, otevřela oči a ztěžka se nadechla. Pot se jí lil po zádech. Příšerný sen! Zdálo se jí, že stojí na ulici a sleduje, jak se k ní blíží auto, které stále nabírá na rychlosti. Řítilo se přímo na ni. Obrátila se a pokoušela se dát do běhu. Nohy však měla jako ze železa, vůbec nemohla jít, natož utíkat. Kvílení brzd se jí zařízlo až do mozku. Ucítila nárazník na svých lýtkách - a pak se probudila.

Odhodila přikrývku, vstala a šla ke stolku, na němž měla položenou skleničku s vodou. Hltavě se napila.

Klidné šumění systémů podpory života ji pomalu vracelo do reality. Byla doma, slabé světlo ode dveří ozařovalo kajutu a stíny nábytku nehybně ležely na zemi. Ozval se bzučák ode dveří. Beatrix rychle popadla župan, oblékla ho na sebe a pak pozvala návštěvníka dál.

Vešel starý muž v zálesáckých šatech. Jeho šedé vlasy učesané na pěšinku rámovaly kulatý obličej. Muž se usmál.

„Promiňte, slečno Galowayová, že vás ruším.“

„My se známe?“ otázala se Beatrix a přísně si muže prohlížela.

„Zkuste se podívat do protonace, třeba objevíte něco zvláštního.“

Beatrix zavřela oči a soustředila se.

„Vy přicházíte z budoucnosti? Nebo z minulosti? Vy jste cestovatel v čase?“

„Ano. Jmenuji se Petr Kravák. Vrchní koordinátor Kravák, jestli vám to něco říká.“

„Centrální Země? Posílá vás Ida?“

„Nikoliv. Přicházím sám.“

„A co mi chcete?“

„Slečno Galowayová, vidím, že stále nechápete. Já jsem přinesl poznání protonace od Aeney Endymion a rozšířil ho po vesmírech. MMN by nikdy nevznikla, kdybych to nebyl udělal.“

„Aha. A to jste mi přišel oznámit o půl třetí palubního času, že jste prorokem protonace? Mohl jste si ušetřit cestu. Vůbec mě to nezajímá.“

„Musel jsem přijít v době, kdy budete sama. Nebo si myslíte, že mám zájem setkat se s někým z posádky mimo vás? Netoužím potkat doktora McCoye nebo slečnu Chapelovou. Chci mluvit s vámi.“

„Tak do toho. Chci ještě spát.“

„Slečno Beatrix, rád bych vám řekl, že Multiversum Mind Net je nástrojem vyššího principu, kterým ovšem není superpočítač Ida. Musíte vědět, že Ida není tím, za co se sama pokládá. Ona není bůh, který řídí multiversum. Přesto je nutné, abyste velice přesně plnila její přání.“

„Tomu nerozumím ani za mák, vážený pane. Říkáte, že Ida není suverénní a zároveň mě nutíte, abych ji poslouchala. Vůbec vás nechápu, vůbec nechápu, co po mně chcete. Melete tu cosi o nějaké Aenee, o multiversu, o naší síti a Idě. Jste agent MMN, nebo jen nějaký pitomec, který se k tomuto dílu přimotal náhodou?“

„Tedy, úctou ke starším zrovna netrpíte, slečno. Ale dobře, vysvětlím vám to. Kdysi v budoucnosti ve 28. století jsem se setkal s Aeneou Endymion a převzal od ní schopnost proniknout do protonace. Rozšířil jsem její schopnosti poznání myšlenek a vzpomínek lidí živých i mrtvých v protonaci z jednoho na všechny možné vesmíry multiversa. Rozšířil jsem taky schopnost pohybu v prostoru silou myšlenky o schopnost cestovat mezi vesmíry a v čase. Potom jsem ve 25. století založil kolonii Centrální Země, abych soustředil lidi, kteří poznání protonace začali šířit po vesmírech. To bylo první a živelné šíření tohoto učení.

Ve 30. století povstala z rodiny hlavních počítačů Centrální Země Ida, která získala jako první počítač schopnost vidět protonaci. Jelikož se jedná o logický stroj, který obsahoval data mezitím zaniklé Časové služby, rozhodla se Ida pro systematické mapování stromu multiversa. Zjistila, že některé události ve vesmírech byly ovlivněny osobami, které cestují časem a prostorem. Jelikož věděla, o které osoby se jedná, začala je následně najímat jako agenty, kteří mají provést akce, o kterých Ida již věděla, že provedeny byly. Tak jste byla do organizace multiversní myšlenkové sítě přijata i vy.

Některé úkoly jste již splnila, jiné teprve přijdou. V dohledné době spolu s jedním mužem, kterého vám Ida přikáže vyhledat v 21. století, začnete pracovat na systematickém ovlivňování vzdálené minulosti. Minulosti, která je společná pro celé miliardy vesmírů. Povahu stromu multiversa doufám znáte, takže si dokážete představit jednotlivé silné větve v daleké minulosti, ze kterých vznikají odštěpením další vesmíry v minulosti bližší a tak dále. Celý Multiversum tree stále roste. Ty silné společné větve jsou klíčové. Minulost se musí odehrát přesně tak, jak se odehrála. Proto musíte Idu poslouchat, i když není bohem. Stále nechápete?“

„No možná, že už chápu něco více, ale stejně mi není všechno jasné. Ida po mně nikdy nechtěla, abych se pokoušela pochopit multiversum jako takové. Jsem pouhý agent v terénu, vím jen věci bezprostředně související s mými úkoly.“

„Ano, nikdo po vás nebude chtít, abyste chápala celé multiversum. Paralelních vesmírů je nekonečně mnoho a stále vznikají nové. Pouze ten strom, to neustále větvení od společných větví až k nejmenším větvičkám a výhonkům, to je důležité. Pokud změníte něco ve společné větvi, změníte všechny následně vzniklé vesmíry. A jelikož historii nelze změnit, způsobíte odtržení stejného počtu realit, jaké v původní větvi byly. Jediným chybným krokem vytvoříte miliardy nových vesmírů. To není jen tak nějaká drobnost, to je obrovský zásah do multiversa.“

„Dobrá. Řekněme, že si budu dávat pozor. Stačí to?“

„Možná ano, možná ne. Musíte doslova plnit příkazy Idy. Dám vám příklad. Pokud dostanete pokyn, že máte zabránit atentátu na Hitlera v roce 1932, musíte tomu atentátu zabránit za každou cenu, i když víte, co tento zvrhlý člověk lidstvu přinese. Nesmíte jednat v zájmu lidstva, musíte jednat v zájmu multiversa.“

„To jste ale nemyslel vážně s tím Hitlerem?“

„Naprosto vážně jsem to myslel. Bude to váš první úkol v novém postavení. Zkuste nahlédnout do protonace a poznáte pravdu.“

„Nezlobte se, pane Kraváku, ale tohle neudělám. První, co nás Ida učila, byl pokyn za každou cenu se vyvarovat předvídání vlastní budoucnosti. Já se nechci zbláznit, to mi věřte. Vždyť je to všechno šílené, všechny ty vesmíry, větve paralelních realit, lidé, kteří cestují mezi nimi. Proč se to všechno děje? Jste zodpovědný za tyto záležitosti, když jste lidem přinesl poznání protonace. Proč jste to udělal? Nebylo by lepší, kdyby každá paralelní realita žila svým životem a nepletla se do reality jiné?“

„Slečno, tohle není záležitost poznání protonace. Už před tím lidé cestovali mezi vesmíry a žádné povědomí a záležitostech Prázdnoty, Jež Spojuje neměli. Ale doznávám, že pomocí protonace mohou lidé tyto cesty konat snadněji. Je to záležitost evoluce. Existuje celá řada jiných bytostí ve vesmíru, které vytvářely a vytvářejí mnohé civilizace, mnohdy jde o společenství a technologie, které lidstvo v daném čase v mnohém předstihly. Abychom zajistili, že konečná inteligence multiversa bude konečnou inteligencí lidí, musíme multiversum budovat. Je to zvláštní, ale právě lidé nesou pochodeň poznání jednotlivých realit a vztahů mezi nimi. Právě lidé pochopili, jak je multiversum strukturované. Všechny ostatní civilizace nakonec spočinou ve společenství, jehož vůdci budou lidé. Nestane se to ihned. Musí uplynout celé miliony let, lidstvo musí dozrát a překonat svá současná omezení. Tak, jak se vesmíry postupně dělily, tak musí na konci věků nastat jejich opětovné splynutí. A pak konečná inteligence předstoupí před Stvořitele a bude souzena. Musíme zajistit, aby rozsudek zněl ve prospěch inteligence. Inteligence musí překonat chaos.“

Beatrix sledovala svého nočního návštěvníka a snažila se pochopit všechny ty skvělé myšlenky, které jí sděloval. Nedařilo se jí to.

„Pane Kraváku, vy asi vidíte za obzor, jelikož jste první, kdo Prázdnotu, Jež Spojuje alias protonaci objevil. Já jsem jen obyčejná ženská z 23. století. Zdravotní sestra, pro niž byla služba na hvězdné lodi vrcholem jejích snů. Nyní přede mnou otevíráte novou budoucnost. Nejsem si jistá, že právě já jsem ta pravá.“

„Jste, slečno Galowayová. Ida není bůh, ale přesně ví, koho vybrat. A já v tomto s jejím úsudkem plně souhlasím. Asi jsem vás unavil svými rozumy. Možná jsem si mohl svoji návštěvu ušetřit. Přesto jsem vás navštívil a tím se moje návštěva stala součástí nekonečné historie multiversa. Slibte mi jen to, že budete svoji roli agenta MMN brát vážně.“

„To vám slíbit můžu, pane Kraváku. Když mě Ida vyhledala, přijala jsem tuto roli. A já jsem žena důsledná, pro mě je každý závazek svatý.“

„Děkuji vám,“ řekl muž a zmizel.

Beatrix chvíli stála uprostřed místnosti a hleděla před sebe. Možná není génius a nechápe tak složité věci, jako je strom paralelních existencí. Přesto bude vždy poctivě plnit úkoly, které jí předají moudřejší, tím si byla jistá.

Místo dalšího spánku se odebrala do sprchy a smyla ze sebe pot noční můry i chmury způsobené noční návštěvou. Potom si oblékla uniformu a vydala se na ošetřovnu. Všechno je třeba dělat ve správném pořadí.