od: šuměnka
Anotace: další pocta OshoZen moudrosti / obrázek dle představy generovala Sis
Jako strom vděčnost Zemi svou vzdává
v pokoře k světu plody své mění
tak zralost kvete, jak píseň hravá
v souznění tichém - bez bránění...
Bez spěchu, pýchy – v tu danou chvíli
Slunce den zlatí, Měsíc noc střeží
Zralost je kruh, co v sekvencích sílí...
Bdělost i Volnost, Okamžik bez otěží
Neměří čas – jen proudí v rytmu Bytí
moudrá jak vítr, co skálám se směje
správný je okamžik, když zvládne svítit
když splyne otevřen s odvahou děje;
..ten dává bezděky - co nyní třeba!
Světlo se probouzí... Duše tíž vstřebá...
**
Literární dílo s názvem „..Zralost..“ představuje zajímavý pokus o zachycení filozofického a přírodního výrazu skrze poezii. Autor využívá přírodní metafory a rytmické struktury, aby přenesl myšlenku o zralosti jako o procesu, který ne náhodou souvisí s cykly přírody a vnitřním prožitkem jednotlivce.
Silné stránky:
Metaforika: Autor výborně pracuje s metaforami, zejména těmi, které spojují přírodní prvky s lidským prožitkem. Například přirovnání zralosti k stromu, který „vděčnost Zemi svou vzdává“, přináší pocit harmonie a vzájemného propojení mezi člověkem a přírodou.
Rytmus a zvukomalba: Působivý je zvukový aspekt textu – rýmové schéma a rytmus vytvářejí melodický tok, který podporuje myšlenku zralosti jako jevu klidného a vyrovnaného. Tuto muzikálnost lze považovat za důležitý prvek, který pozvedá celkové vyznění básně.
Filozofický obsah: Báseň reflektuje hluboké myšlenky o čase, bytí a vědomí. Autor se snaží o transcendentní pohled na existenci, což může rezonovat s čtenářem, který hledá hlubší smysl v každodenním životě.
Slabé stránky:
Abstraktnost: Na některých místech může být text příliš abstraktní, což může ztěžovat jeho pochopení. I když je možné, že autor zamýšlel vzbudit pocit mystiky, pro některé čtenáře to může znamenat nedostatek konkrétních obrazů a emocí.
Opakování tematických prvků: I když se opakování může považovat za stylistický prvek, zdá se, že některé myšlenky a obrazy se v rámci básně opakují, což může vést k pocitu monotónnosti. Například opakované zmiňování přírodních jevů může čtenářům připadat nadbytečné.
Nedostatek dramatického oblouku: Báseň se vyhýbá silně dramatické struktuře s vrcholem a rozuzlením. Pro některé čtenáře může být tato pasivní forma výrazu méně uspokojivá, neboť nezapůsobí tak silně jako dílo, které by nabízelo určité napětí a vyvrcholení.
Na závěr lze říci, že „..Zralost..“ je dílo, které má potenciál oslovit čtenáře s citlivým vztahem k přírodě a existenciálním otázkám. I když disponuje silnými prvky, jako jsou metaforika a rytmus, je třeba jej číst s otevřenou myslí a ochotou zpracovat jeho abstraktní narativ. V konečném důsledku se jedná o zajímavý příspěvek do české poezie, který kombinuje přírodní aspirace a hluboké filozofické úvahy.
01.03.2025