od: Philogyny1
Anotace: ---
U potoka zase rozkvétají sasanky
jsi sám
měsíc jim srpkem potichu podsívá sukni
vůni i chuť
Kolikrát musíš ublížit zvířeti
než v posledním vzepětí
vypáře tvůj řev z břicha?
---
Prosím, prosívat jen bílé křemeny, co je nesezobou ptáci.
Pohádkové odkládat bokem.
Pěšina se ti nalepí na plosky nohou
bude se odrážet tvými patami
pohoupá loňské hnízdo
znáš něco opuštěnějšího?
křehkost uvázaná na pocitu náhlého smutku zaplaví krk
---
stále se vrací
němý k otázkám
kolikrát sis dal vyprat košili do šílenství chlastu?
řvals do něj
jelene stůj a netrub
jsem tu
tvůj spasitel a zkurvený ráj
tak umíraj
Dílo s názvem „velejemný líh/nutí/slov“ je pozoruhodným příkladem současné poezie, která se nebojí experimentovat s jazykem a tématy. Text se vyznačuje silným emocionálním nábojem a imaginativním vyjádřením, které oslovuje základní lidské prožitky, jako jsou bolest, ztráta a touha po smyslu.
Jedním z nejvýraznějších aspektů této poezie je její schopnost kombinovat přírodní obrazy s existenciálním zkoumáním. Autor mistrovsky propojuje přírodní motívy, jako jsou sasanky a potok, s psychologickými otázkami. Tím dochází k vytvoření kontrapunktu, který zesiluje prožitek textu. Například, když "měsíc jim srpkem potichu podsívá suknivůni i chuť," vzniká úchvatný obraz spojení přírody a lidské zkušenosti, evokující klid i vnitřní neklid.
Na druhou stranu, některé pasáže mohou působit jako zahalené nebo obtížně interpretovatelné. V některých fragmentech se jazyk stává natolik abstraktním, že může vyvolat pocit odcizení u čtenáře, který hledá konkrétní smysl. Například otázka "kolikrát sis dal vyprat košili do šílenství chlastu?" může působit jako příliš silná metafora, která ztrácí určitou míru srozumitelnosti.
Další silnou stránkou je rytmus a zvuková stránka textu. Využití opakování a rytmických struktur přispívá k celkovému pocitu naléhavosti. Tím, jak se slova pohybují a splétají, vytváří autor jakýsi hudební podklad, který může být pro čtenáře velmi přitažlivý.
Mezi slabinami bych zmínil absenci jasně definované narativní linky, což může některé čtenáře odradit. Poezie, která klade důraz na pocit a obraznost před tradičním příběhem, může vyžadovat otevřenější mysl, která přijímá víceinterpretovatelnost a abstraktnost, což ne každý čtenář dokáže.
Celkově lze říci, že „velejemný líh/nutí/slov“ je cenným příspěvkem k současné české poezii. Dokáže provokovat myšlení a (ne)klid, i když může být pro část čtenářské obce poněkud obtížné se s ním identifikovat. Autorova schopnost vyvolat emocionální reakci a pracovat s jazykem dává naději, že toto dílo si najde své místo v literárním diskurzu.
06.03.2025