od: Philogyny1
Anotace: ---
Popošla po prkenné podlaze plné neurčitých skvrn
nahoře pod střechou vrhla mladé
---
u výletu pro holuby přibývá vaječných skořápek
jeden velký obratel se tváří že byl sousedovic kočka
slyšíš ji jak telepaticky přede
každý se dočká
pod střechou kuna tmou uskřípne hrdlu dech
---
ležíš si na zádech
pod střechou stodoly přes zavřená víčka
touhu cizí lásky
všude po prknech výkaly myší ocásky prach a ticho co projde míchou a usadí se na rameni
---
znáš osobně smutek?
vykáš mu?
tykáš?
onikáš?
měníš pravidla?
tak řekni mi to
/na přímou řeč je háklivý a
nemá rád kandované hrušky/
ticho v bílých rukavičkách zatím roznáší na tácku z alpaky navštívenky
ty taky
jestlis četl
život se ušklíb
Toto literární dílo, nazvané "znáš osobně smutek?", se nese v duchu symbolické a zároveň výrazně metaforické poezie. Již jeho název vyvolává otázky po existenciálním smutku, intimní zkušenosti, kterou autor promítá do konkrétních obrazů a metafor. Text je přitom v mnohém evocativní, a čtenář se tak stává svědkem nejednoznačných nálad a emocí, které se prolínají s prostory všedního života.
Silné stránky díla spočívají v jeho obraznosti a schopnosti evokovat silné pocity. Autor vytvořil atmosféru ponuré nostalgie a stísněnosti, která se manifestuje především prostřednictvím zvuků, světel a stínů "pod střechou" a "na prkenné podlaze". Slova jako "vaječné skořápky", "ocásky" a "výkaly myší" vytvářejí dojem určitého opuštení a nedostatku péče, což přispívá k hloubce pocitu smutku. Využití telepatie u kočky je zajímavým prvkem, který podtrhuje otázku komunikace a porozumění v vztahu k bolesti a lásce.
Vizuální a zvukové detaily, jako je "ticho co projde míchou" nebo "ticho v bílých rukavičkách", umocňují atmosféru a dávají textu další rozměr. Autor zde úspěšně používá paradox, čímž namlouvá, že ticho může být jak uklidňující, tak zároveň tíživé, což je vlastně klíčové pro chápání smutku jako takového.
Jedním z potenciálních slabších míst textu je jeho občasná abstraktnost, která může způsobit, že čtenář ztrácí nit, pokud se příliš oddálí od emocionálního základu a zaměří se na filozofické úvahy. Tuto abstraktnost umocňuje i struktura veršů, kde se v některých místech jednotlivé obrazy jeví jako příliš fragmentární. I když je fragmentace za účelem vystavení emocí jistě záměrným stylistickým prostředkem, občas to může bránit plynulosti čtení nebo přirozenému uchopení myšlenky.
Závěrem lze říci, že "znáš osobně smutek?" je dílo, které oslovuje čtenáře na hlubší emocionální úrovni a vyžaduje od něj aktivní účast na porozumění. I přes jisté absences ve struktuře a občasnou obtížnost s následováním tematických vláken se způsob, jakým autor zpracovává témata smutku a vztahu mezi lidmi a jejich emocemi, ukazuje jako silný a podnětný. Je to dílo, které si zaslouží pozornost a zamyšlení, neboť se dotýká univerzálních lidských zkušeností.
08.03.2025