od: Frr
Anotace: ...prosím..prosím ještě...
nechť pořád ještě, prosím,
krákorají mé niterné vrány
o jitroděložních ránech
vždyť člověk nemůže tušit
kdy mu zatnou tipec
pemzo-tvorní lávo-kraté
v sopečně znepokojivých
chvílích ze-mě-třesení
ovšemže v předtuše
zvolna slepnoucích hluchot
bohužel již takořka
odkokrhaných krahozvěstů...
a tak se raději půjdu
ohřát na zadýchané
schodiště mé věže
ze slonoviny
v jejíž některých
ubikacích mládnou
letokruhy údělných
nespavostí puštěných
ze řetězu dosud pře-
tloustlých nocí...
Toto literární dílo "nechť krákorají..." se vyznačuje podmanivým jazykem a intenzivními obrazy, které staví před čtenáře složitou mozaiku pocitů a reflexí. Hlavním rysem je metaforická a symbolická hloubka, která vybízí k rozjímání o existenciálních tématech, jako jsou existence, smrt a psychologické rozporuplnosti.
Silné stránky tohoto textu spočívají v jeho bohaté symbolice a jazykové preciznosti. Autentické a používání přeneseného významu (například "niterné vrány" či "schodiště mé věže ze slonoviny") vytváří zvláštní atmosféru a vytahuje na povrch skryté emoce. Verše jako "člověk nemůže tušit, kdy mu zatnou tipec" podtrhují filosofickou reflexi o křehkosti lidské existence a nevyhnutelnosti neznáma, což je téma, které rezonuje v literatuře napříč žánry.
Další silnou stránkou je rytmus a melodie textu. I když se mnohdy odklání od tradiční struktury a formátu lyriky, zachovává si určitou hudebnost, která může čtenáře vtáhnout. Práce s opakovanými prvky ("néchť krákorají" vs. "krákorají mé niterné vrány") vytváří jakousi jakousi rituální kvalitu, která umocňuje emotivní prožitek.
Na druhou stranu, slabé stránky mohou spočívat v náročnosti textu. Ačkoliv je jazyk bohatý, může být pro některé čtenáře, zejména ty, kteří nejsou zvyklí na moderní či experimentální pojetí poezie, obtížné přistupovat k jeho hlubinám. Některé výrazy a fráze se mohou zdát nezvyklé nebo dokonce kanonicky těžkopádné (např. "pemzo-tvorní lávo-kraté"). Riziko nepochopení nebo odcizení se postupně zvyšuje s tím, jak se čtenář snaží zbavit hustoty metafor.
Celkově lze říci, že "nechť krákorají..." je dílo, které překračuje hranice konvenční poezie a vybízí k hlubokému zamyšlení. Jeho jazyková preciznost a symbolická bohatost tvoří silný základ, avšak čtenář by měl být připraven na náročnost, kterou text přináší. Rozhodně se jedná o dílo, které si zaslouží být pečlivě zkoumáno a diskutováno na několika úrovních, a to nejen z hlediska literárního umění, ale i v kontextu životních otázek, které vyvolává.
09.03.2025