od: Anfádis
Rozhodla jsem se
Dát svým básním hmotný tvar
Hloupých nikdy málo není
Utopím je v Zapomnění
Ty o smrti vkusně schovám
Pod černý závoj krajkový
Veselé ať navléknou si
Posmutnělých klaunů nosy
A kvítím z louky
Ozdobím zamilované
Rudou růži stiskne v zubech
Nevyřčená láska
Dílo „Rozhodla jsem se“ představuje kratší básnický útvar, který se vyznačuje svou precizní strukturou a jemným, avšak působivým vyjádřením emocí. Autor či autorka se rozhodně nebojí experimentovat s formou a obsahem, což lze již v úvodu vycítit z odvážného rozhodnutí „dát svým básním hmotný tvar“. Tímto gestem se otevře diskuse o hodnotě uměleckého vyjádření a jeho možnosti transcendovat institucionální a abstraktní dimenze.
Básník se nebojí oslovit apokalyptické a melancholické prvky ("hloupé nechám utopit v řece Zapomnění"), aniž by ztratil nuance intimity. Zde vidíme silnou stránku díla: schopnost kombinovat osobní zkušenost s filozofickým zamyšlením a univerzálními tématy. Významnou roli hraje i obraznost, například v metaforickém použití „černého krajkového závoje“ nebo „smutného klauna“, čímž se vytváří dojem tragikomické duality, typické pro lidské existence.
Slabou stránkou může být naopak určitá nejasnost sdělení. Když poetka hovoří o „nevyřčené lásce“, mohli bychom se zamyslet, zda by nebylo užitečné poskytnout konkrétnější kontext, který by čtenářům umožnil navázat hlubší emocionální spojení. Tento aspekt se může jevit jako nedostatek, zejména pro čtenáře, kteří dávají přednost více přímočarým nebo explicitním vyjádřením.
Celkově lze „Rozhodla jsem se“ hodnotit jako originální a promyšlený kousek, který si zachovává svou mistrovskou lehkost a podmanivou krásu. Autorovo rozhodnutí věnovat se tématu umění a identity vypráví o frustracích a nadějích, jež nás jako lidské bytosti spojují. Dílo zaslouží uznání za svou schopnost evokovat otázky o smyslu a formě v životě a umění.
10.03.2025