od: cappuccinogirl
Anotace: ...v těch anotacích by někdy měly bejt nápovědní budky, aby člověk věděl, co do nich:-)))...
viděla jsem v tvých očích mizet vlastní stíny
bloudí v tvé minulosti a hledají mou stopu
jsem tvoje před a nebo po životě?
každý den není z masa a krve
přesto hodí kost
a na ní všechno, co z tebe pro mne zbývá
olíznu...
Toto literární dílo, nazvané „NEJSEM DOBRÝ TAK TIK“, se prezentuje jako kratičká, avšak intenzivně emotivní báseň, která se zabývá tématy ztráty, identity a existence. V textech je přítomný silný náboj osobní introspekce, nabádající k zamyšlení nad mezilidskými vztahy a vnitřním prožíváním.
Silnou stránkou díla je jeho nezaměnitelný jazyk a obraznost. Verše „viděla jsem v tvých očích mizet vlastní stíny“ evocují silný vizuální dojem a nastavují ponurou atmosféru ztráty. Výraz „hledají mou stopu“ pak dává tušit touhu po spojení, po zanechání stopy i v minulosti, což dokonale odráží lidskou potřebu být zapamatován a mít význam. Autor si hraje s metaforami, které budují napětí a emocionální zátěž, což je pro lyrické dílo typické.
Druhá část textu, „každý den není z masa a krve přesto hodí kost“, na sebe váže surrealistické prvky, které nutí čtenáře přemýšlet nad smyslem každodennosti a pomíjivostí. V této části se také objevuje silný náznak emocionálního utrpení, neboť „kost“ zde může být viděna jako reprezentace toho, co zůstává – možná jen fragmenty vzpomínek, po ztrátě něčeho většího.
Přestože dílo disponuje silnými a působivými obrazy, činí se jako poněkud esoterické. Může vzbuzovat obtíže ve smyslovém porozumění a může být pro některé čtenáře příliš abstraktní. Rétorika „jsem tvoje před a nebo po životě?“ se dotýká hlubokých otázkách existence, ale bez dalšího kontextu tyto otázky mohou zůstat otevřené a ponechat čtenáře v rozpacích.
Obecně dílo působí jako odraz vnitřního monologu, jež zasahuje do emocionální hloubky, avšak jeho úsporná forma může zkrátit možnosti pro rozvinutí sdělení a týmž způsobem omezit interpretační možnosti čtenáře. Kdyby autor rozvinul některé myšlenky a posunul je k ústřednímu příběhu, mohlo by se dílo posílit a dodat mu větší hloubku.
V souhrnu jde o virtuózní pokus zachytit podstatu lidských emocí v minimalistickém duchu. Je to dílo, které vyvolává otázky a nutí čtenáře ke kontemplaci, avšak vyžaduje si i určitou dávku otevřenosti k jeho ontologickým tématům, což může být pro některé čtenáře překážkou.
11.03.2025