od: zase já
Anotace: 11. března si připomínáme Evropský den mozku Mozek je aparát, s jehož pomocí si myslíme, že myslíme. Julian Tuwim
Dneska to můžeš dát i ty
zkusit protáhnout závity
alespoň jednou si to zkus
to přece stojí za pokus
počítat do sta po pěti
dělit vše na O deseti
spočítat kolik lichých je
no co snad tě to zabije?
jedna plus dva plus tři je šest
plus čtyři celkem deset jest
jedna a nula zase jednička
teď začne ta zábavička
když sečteš čísla, tak jak jdou
postupně v řadě za sebou
ta složená pak v jedno zkrať
a teď to vidíš, babo raď
číselná řada čísel tří
opakuje se, rozvíjí
jak šroubovice DNA
je v kódu světa vpletená
1
1+2=3
1+2+3=6
1+2+3+4=10=1+0=1
1+2+3+4+5=15=1+5=6
1+2+3+4+5+6=21=2+1=3
1+2+3+4+5+6+7=28=2+8=10=1+0=1
1+2+3+4+5+6+7+8=36=3+6=9
1+2+3+4+5+6+7+8+9=45=4+5=9
1
3
6
1
6
3
1
9
9
čísel je devět
víc netřeba
člověk jen žasne
a tak pořád dál až do nekonečna
Toto literární dílo "den mozku" se pohybuje na pomezí poezie a didaktiky, využívajíc přístupné jazykové prostředky a témata spojená s matematikou. Autor se odvážil prozkoumat vztah mezi čísly a lidským myšlením, čímž se pokouší vyvolat jak intelektuální, tak emocionální reakci čtenáře.
Silné stránky této práce spočívají v několika aspektech. Prvním z nich je tematická originalita. Kombinace poezie a matematiky je osvěžující a přináší nový pohled na často vnímanou abstraktnost matematického světa. Autor umně zpracovává matematické koncepty tak, aby byly přístupné širšímu publiku, což je zřetelné zejména v opakovaných výzvách k zapojení a snaze přiblížit čtenářům radost ze hry s čísly. Jazyk je jednoduchý, což posiluje pocit intimity a přístupnosti.
Další silnou stránkou je rytmus a struktura veršů, které se dobře čtou a působí dynamicky. Opakování a postupné odhalování matematických řad vytváří zdání plynulosti a napětí, což podporuje kognitivní aktivitu čtenáře. Verše jsou jakoby hrající si, pobízející k účasti, což zvyšuje jejich atraktivitu.
Nicméně, přestože má běh textu své kouzlo, jeho slabé stránky se mohou objevit v občasné repetitivnosti. Některé části, ačkoliv mají výchovný potenciál, mohou působit monotónně a i méně trpělivého čtenáře mohou brzy unavit. Také některé rukávy myšlenek, přestože mohou zdánlivě vystupovat jako novátorské, v určitém smyslu mohou působit jako klišé, když dochází ke zjednodušování složitějších matematických konceptů, které by vyžadovaly podrobnější rozbor.
Navíc určité oblasti textu mohou být pro nezasvěceného čtenáře příliš abstraktní, a přestože autor motivuje k zapojení, nemusí být každý schopen se do této "zábavy" dostatečně ponořit. Zvýšená pozornost na osvětlení matematických prvků místo plného rozvinutí literárního narativu může vést k pocitu nedostatečné hloubky.
Celkově "den mozku" představuje zajímavý pokus o spojení poezie a matematiky, s výraznými momenty hravosti a účinné didaktiky. I přesto by si zasloužil další úvahu nad rovnováhou mezi obsahem a formou, aby byl nejen vzdělávací, ale také emocionálně rezonující.
12.03.2025