od: šuměnka
Anotace: aneb - jen nezůstat uvězněni v minulosti tradic / včerejší momentka
DeviantArt.com
Pohledy zpátky
jsou jako skála - těžká, zlomená
které se lidi stále držet snaží
*
pak krok je vratký
i tradice je jistá proměnná
která čas od času chce vyjít na zápraží...
*
A cítit vítr, co by popohnal ji vpřed!
..minulost - minulosti jen
.
pokud to brzdí přítomnosti dění
zvyk silnější je pravd – u dogmat napohled
tradiční krok - do tmy je předurčen
nestůjme, kde už „z kdysi“ pranic není
*
nač opakovat tytéž chyby pořád dokola?
strach překročí jen Ti – které si smysl Bytí zjevně zavolá...
**
Dílo „..po.Hledy zpátky..“ je zajímavým příkladem moderní poezie, která zkoumá vztah mezi minulostí a přítomností, zároveň nabízí obsáhlou reflexi o tradicích a jejich vlivu na současnost.
Silné stránky tohoto textu se nacházejí především ve volbě metafor a jejich hloubce. Autor zde využívá přirovnání „pohledy zpátky jsou jako skála - těžká, zlomená“, což vyjadřuje těžkost a tíhu, kterou minulost na člověka klade. Symbolika skály je silná a vyvolává nejen představy o stabilitě, ale i fragilitě, která je v kontrastu s trvalým přítomným okamžikem. Další silnou stránkou je používání alternativního pohledu na tradiční hodnoty, které text naznačuje jako proměnné, které mají schopnost nás „pohánět vpřed“. To implikuje, že autor neodmítá tradici jako takovou, ale spíše vyzývá k jejímu reinterpretování.
Dalším pozitivem je jazyková preciznost a zvučnost. Rytmus a struktura veršů vytváří příjemný tok a podtrhují emocím, které poezie vyvolává. Slovní hříčka „zvyk silnější je pravd – u dogmat napohled“ je příznačná pro postmoderní přístup, kde se autor nebojí kombinovat vážné úvahy s hravostí jazyka.
Na druhou stranu, slabé stránky textu spočívají v jeho obecnosti. Některé fráze a myšlenkové koncepty, jako „nechť se brzdí přítomnosti dění“ nebo „strach překročí jen Ti – které si smysl Bytí zjevně zavolá“, mohou působit až příliš abstraktně a vyžadují od čtenáře značný intelektuální výkon k jejich plnému pochopení. Tato abstraktnost může některé čtenáře odradit nebo je nechat na pochybách o autorově záměru.
Dále, některé myšlenky by mohly být rozvinuty hlouběji, například otázka „nač opakovat tytéž chyby pořád dokola“, která je skvělým výchozím bodem pro diskuzi o cykličnosti historie a individuálních rozhodnutí, ale zůstává poněkud na okraji textu. Toto téma by zasloužilo větší rozpracování a analýzu.
Celkově řečeno, „..po.Hledy zpátky..“ nabízí zajímavý, ač občas obtížný pohled na komplikovaný vztah člověka k minulosti. Je to dílo, které láká k zamyšlení, ale také vyžaduje určitou ochotu a schopnost čtenáře se s abstraktními koncepty vyrovnat.
14.03.2025