od: mr.avenec
Anotace: ... když si vlk uvědomí své stáří...
Sen starého vlka
Ještě, než odejde
vlk starý, šedivý,
na ničem mu nesejde,
a smečka se nediví,
že chce ještě jednou,
potěšit zrak ženou
krásnou, jak měsíc,
co koupe se...
v tůni...
naposled vydechnout,
hlas rodu poslechnout...
u ní...
Měsíc je sluníčko…
vlčí.
Když dívá se na něj,
navzdory zvyku...
mlčí.
To všechna ta dojetí
o jejím v snu objetí
za tohle mohou,
že namísto vytí,
když úplněk svítí,
přál by si být
u jejích nohou...
Dílo „Sen starého vlka“ se na první pohled jeví jako melancholický a líbezný obraz, který se vyjadřuje k tématům stárnutí, touhy a ztráty. Autor výstižně navozuje atmosféru nostalgie, ale také zamyšlení nad smyslem existence v pozdním věku.
Silné stránky textu spočívají v jeho plynulé a obrazné řeči. Použití metafory „měsíc, co koupe se… v tůni…“ je půvabné a evokuje intimní spojení přírody a životních emocí. V kontrastu k tomu stojí melancholie stárnoucího vlka, jehož vnější stránka je podobně jako přírodní prvky tichá a skryta, zatímco uvnitř něj probíhá bouřlivý souboj s touhou po něčem, co je už nedosažitelné. Tato dualita je podána nenásilně, což čtenáře příjemně vtahuje do příběhu.
Další výraznou složkou je emocionální hloubka textu. Smečka, jako symbol společenského života a rodiny, funguje jako pozadí pro hlavního hrdinu, který se snaží najít smysl ve své existenci a v posledních nádeších po lásce. Tento prvek vytváří silnou vazbu mezi individuálním a kolektivním, čímž zdůrazňuje touhu po spojení, které stárnutí často zanechává v popředí.
Na druhé straně slabé stránky díla spočívají v ambivalenci vyjadřování. Ačkoliv sen a vize vlka jsou fascinující, některé pasáže mohou být čtenáře v určitém ohledu matoucí, zejména v souvislosti s metaforami a personifikacemi. Například fráze „Měsíc je sluníčko… vlčí“ patří mezi ty, kde pravděpodobně došlo k přetížení obraznosti, které už ztrácí na srozumitelnosti a může odvést pozornost od hlavní myšlenky.
Dále by se dalo říci, že stylizace textu poněkud ustupuje potřebě vyjádřit příběh. Čtenář se postupem času může ocitnout v situaci, kdy zaměňuje symboliku za řečnické figury, a to může snížit psychologickou hloubku, kterou autor mohl rozvinout dále.
Celkově je „Sen starého vlka“ zajímavým počinem, který nejen uchvacuje atmosférou, ale také nás nutí zamýšlet se nad otázkami existence a našeho vztahu k milované bytosti. Přesto by bylo prospěšné některé metafory zjednodušit a celkově příběh více rozvinout, aby poslání bylo ještě srozumitelnější a emocionálně intenzivnější.
15.03.2025