od: Jan Kacíř
Dionýsos - bratr mé opilosti
Válí se pod stolem
S mozkem měknou kosti
Do bolesti jež se upít nedá
Co je neztraceno
Se stále ještě hledá
17.3.2025
Dílo „Na sklenku“ se vyznačuje svou stručností a intenzivním emocionálním nábojem. Nejlákavější částí této krátké básně je silná symbolika a přítomnost mytologických odkazů, které ji dodávají hloubku. Postava Dionýsa, antického boha vína a opojení, zde vystupuje jako metafora pro vnitřní boj autora s nátlaky a útrapami, které souvisejí s opilostí a bolestí.
Silné stránky díla spočívají v jeho schopnosti vzbudit emocionální odezvu. Autor představuje opilost jako nejen fyzický stav, ale i stav existenciální. Tím vytvořil zajímavý paradox: přesto, že opilost může člověka dočasně uvolnit, spojuje ji s fyzickým a psychickým utrpením. Verš „Do bolesti jež se upít nedá“ naznačuje bezvýchodnost, která se skrývá za představou úniku v alkoholu, což je téma, které jistě dokáže zasáhnout mnohé čtenáře.
Na druhou stranu, slabé stránky této básně mohou být spojeny s její stručností a obsahem, který některým čtenářům může připadat příliš abstraktní, až hermetický. Verše jako „Co je neztraceno / Se stále ještě hledá“ mohou evokovat dojem jisté vnitřní neurčitosti, což může být pro některé čtenáře obtížné uchopit. Mohlo by být užitečné, kdyby autor svá myšlenková spojení více rozvinul nebo doplnil o konkrétní obrazy, které by činily text přístupnější.
Formálně je dílo psáno v rýmované podobě, což mu dodává určitý rytmus, avšak na druhou stranu, v některých místech může přílišná struktura rýmů bránit plynulosti a přirozenosti vyjádření myšlenek. Celkově je „Na sklenku“ zajímavým a zamyšleným příspěvkem do oblasti reflexivní poezie, avšak v budoucnu by se autor mohl zaměřit na vytvoření větší rovnováhy mezi abstraktním vyjadřováním a konkrétními, uchopitelnými motivy.
18.03.2025