ChatGPT | Rádio (5)

5.

Souhrn předchozího děje: Karel se dostává do alternativního světa, kde přežili a vládnou Židé. Vede dlouhý rozhovor s Jakobem, který ho do svého světa přitáhl. Považoval totiž Karla za astrální bytost, protože spojení s ním navázal pomocí magie.

--- --- ---

Slunce zapadlo, sluha rozsvítil elektrické lampy, v jedné napřed vyměnil uhlíky a natáhl hodinový stroj, který řídil jejich nastavení. Neměl jsem ponětí, co znamená šedesáté století židovského kalendáře pro naše počítání času. Pokusil jsem se Jakoba zeptat na historické podrobnosti.

„Byla v tomto světě římská říše?“

„Ovšem. Ale to je už strašně dávno. Téměř dva tisíce let zpátky. Řím padl a vznikla velká Judea. Římané tomuto světadílu říkali myslím Europa.“

„A teď je to Judea?“

„Ano. Centrum naší civilizace.“

„Používáš mnohé latinské pojmy, mluvíš česky a přitom tvrdíš, že žiješ v Judeji. Divné.“

„Proč? Jsem český Žid, latina je řečí vzdělaných lidí a Judea vládne všemu světu. Nic divného na tom nevidím.“

„A mohamedáni?“

„Kdo?“

„To nic, neznáš křesťany, neznáš ani mohamedány, tenhle svět se zjevně vyvíjel jinak. Místo techniky magie, místo mimozemšťanů andělé. Co naděláme.“

„V jednom se mýlíš, Karole. Magie není v našem světě běžná. Jen málo lidí se zabývá jejím praktikováním. Naši rabíni to nevidí příliš rádi. Říkají, že člověku nepřísluší míchat se do věcí vyšších sfér. A technika je všudypřítomná. Vidíš přece, jaké máme lampy.“

„Jistě, elektřina, obloukové lampy. Vy neznáte žárovky?“

„Nevím, co to je. Myslíš světelné trubice?“

„Ne, skleněné baňky s tenkým vláknem. Vydávají teplo a světlo.“

„Ovšem. A vlákno se brzy přepálí a baňku je třeba vyměnit. Obyčejní lidé tyhle věci používají. Já nejsem chudý, Karole. Patří mi továrna na samohybné vozy.“

„Vážně? Takže magie je jen tvoje trávení volného času?“

„Ano. Věnuji se tajemství vyšších sfér po práci. Mám hodně volného času, o můj podnik se starají placení úředníci.“

Ve dveřích do pokoje se objevila mladá žena a tiše nás pozorovala.

„Sáro, pojď za námi,“ řekl Jakob. „Karole, představuji ti svoji manželku Sáru. Sáro, to je Karol, bytost z jiného světa.“

„Opravdu z jiného světa?“ ptala se Sára s úsměvem.

„Ano, jsem z jiného světa a chci se do svého světa vrátit. S díky přijímám tvou pohostinnost, Jakobe, ale raději bych byl doma, chápeš?“

„Dobrá, pokusím se s tím něco udělat. Nyní ale povečeříme. Sáro, zavolej Jošuu, ať přinese jídlo na stůl.“

Večeře byla celkem chutná. Jedli jsme skopové s chlebovými plackami a zapíjeli je místním pivem. Jakob se usmíval, jeho žena také, cítil jsem se konečně trošku lépe a moje mysl se rozjasnila. Po večeři si Jakob zapálil dýmku a nabízel kuřivo i mně, což jsem s díky odmítl.

Pohoda skončila rázně. Zvonek ode dveří, potom rychlé kroky na chodbě a dva ozbrojenci ve dveřích.

„Jakobe Nezariáši,“ zvolal silnější z příchozích. „Prý tu skrýváš astrální bytost. Rabín Krulich nařídil, abychom tohoto vetřelce zajistili.“

Oba muži bez jakýchkoliv pochyb zamířili ke mně, spoutali mi ruce a odváděli mě z domu. Jakob se na tuto scénu díval bez hlesu. Na rabína asi jeho postavení nestačilo.

Strážní mě vedli dolů po schodech a ven na ulici. Stálo tam hranaté auto, postrčili mě dovnitř, nastoupili a třetí muž auto rozjel po dláždění. Jeli jsme kolem starobylých domů, míjeli chodce a jiná auta. Vypadalo to jako ve filmu ze začátku 20. století.

Auto zastavilo před vysokým oprýskaným domem a strážní mne zavedli do sklepa. Ocitl jsem se v malé místnosti, jejíž dveře měly v okénku mříže. Sedl jsem si na pryčnu a rozhlížel se. Tmu v místnosti rušilo jen nejasné světlo, které dovnitř dopadalo zamřížovaným okénkem z chodby. Kromě pryčny zde byla pouze smradlavá díra na podlaze, cihlové zdi byly popsány různými druhy písma. Některé nápisy byly vyvedeny v latince, jiné v nějakém písmu hebrejském. Nic povzbudivého jsem nečetl, jen samé nadávky a stesky.

Světlo v chodbě zhaslo a cela se ocitla v úplné tmě. Postřehl jsem, že ve zdi naproti dveří je zamřížované okno. Patrně vedlo na ulici, která však byla osvětlena více než bídně.