od: zase já
„Lví ústa“ – schránka pro anonymní udání na Dóžecím paláci v italských Benátkách
noví hosti
duchaprosti
protáhli se skříní
co tam našli
v rýmě, kašli
řekli staré svini
a ta svině
zcela plynně
odpovídá v jidiš
še ty chochu
šarliš trochu
ánépo se stidiš?
ale kdeže
říkám vleže
po ránu jsa vesel
u sta opů
přišlých z tropů
s tímhle už mě nesel!
řekl bych er
jenže pozor
na svobodu slova
když to řeknu
slovo ceknu
slídit přijdou znova
taková je dneska doba
takové jsou časy
dnes tě soused fízlům udá
že posloucháš hlasy
které za zdí ta zlá slova
opakují tiše
lež je žluto-modro-rudá
a dějiny píše
na náměstí davy tupé
pitomé až hrůza
hnusné fangle v prackách třímá
hnědočerná lůza
a až tohle všechno skončí
vyválej tě v špíně
za to že jsi s davem neřval
Slááávááá Ukrajíně
Jedná se o text nazvaný „šťára“, který na povrchu působí jako ironická a satirická reflexe současného sociálního a politického klimatu. Autor využívá výrazně expresivní jazyk a hru s rýmem, aby přitáhl pozornost k palčivým problémům, jako jsou anonymita ve společnosti, útlak svobody slova a manipulace mas, přičemž místo jedinečné narativní struktury předkládá jakési koláže obrazů a myšlenek.
Silné stránky tohoto díla tkví především v jeho schopnosti provokovat a vyvolávat emoce. Jazykové ztvárnění je nápadité a hravé, což vytváří dynamické napětí mezi vážností tématu a lehkostí formy. Rýmy a rytmus zde fungují jako nástroj pro zesílení sdělení, ačkoliv místy mohou působit poněkud chaoticky, což může reflektovat samotnou bezradnost a zmatky současného světa.
Další pozitivní aspekt představuje autorova odvaha konfrontovat čtenáře s nepříjemnými pravdami. Vyslovování kritik vůči „vedoucí“ kultuře a politické situaci dává čtenářům pocit naléhavosti a potřeby zúčastnit se diskuse, i když je prováděno ironickým tónem. Verše o „fízlech“, „hlasech za zdí“ a „hnědočerné lůze“ poukazují na silný pocit désillusionment potřeby vyjadřovat se, zatímco se nabízí otázka práva jednotlivce na svobodu a vyjádření vlastních názorů.
Co se slabých stránek týče, jedním z nich by mohla být občasná nejasnost některých výroků. Ačkoliv autor jasně kritizuje, může být pro některé čtenáře výzvou porozumět nuance a kontext, na které odkazuje. Také použití slangu a hovorového jazyka nemusí každému čtenáři vyhovovat a může působit rušivě, zvlášť když zasahuje do formálnějších konotací literárního díla.
Dále, zatímco některé pasáže jsou silné v obraně stanoviska, jiné se mohou jevit jako příliš přímé nebo kritické, což by mohlo odradit čtenáře, kteří nejsou s tématem obeznámeni. Celkově text „šťára“ přináší podnětnou a potřebnou diskusi, i když s výhradami k jeho občasné nedohledatelnosti a agresivně se tvářící rétorice.
Závěrem, „šťára“ je dílo, které provokuje a vzdoruje povrchnímu čtení, ačkoliv si žádá aktivní angažovanost ze strany čtenáře a jeho ochotu konfrontovat se s obtížnějším materiálem. Dílo má potenciál vyvolat diskuzi o aktuálních tématech, což je v literatuře vždy významnou hodnotou.
22.03.2025