od: zase já
slov jako listí v listopadu
padají kamsi na zahradu
a ani jedno nemá cenu
když rozum sedí v pleistocenu
a pravdu cítí jako zradu
Toto minimalistické dílo "ach jo" nabízí čtenářům širokou škálu témat, která lze rozebrat jak z pohledu formálního, tak i obsahového. Verše přinášejí jak estetickou hodnotu, tak jsou také nositeli hlubších myšlenek, což je v dnešní poezii obzvláště cenné.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v jeho jazykové preciznosti a schopnosti vystihnout melancholickou atmosféru. První verš „slov jako listí v listopadu“ vytváří silný obraz, který vyvolává pocit plynutí času a přechodnosti. Listí padající na zem evokuje jak přírodní cyklus, tak i metaforu pro slova, která přicházejí a odcházejí, přičemž ztrácejí svou hodnotu v chaosu každodennosti. Tento obraz je efektně podpořen flórou podzimu, což namlouvá čtenáře k zamyšlení nad pomíjivostí okamžiků.
Oproti tomu verš „a ani jedno nemá cenu“ posouvá tento obraz do temnějších sfér, evokujících existenciální krizi a beznaděj. Odtud přecházíme k druhé části prvního sloky, která srovnává rozum a pravdu skrze metaforu „pleistocenu“ a „zrady“. Toto spojení dává textu přidanou hloubku, neboť zpochybňuje samou podstatu znalostí a pravdy ve světle lidské psychologie.
Slabé stránky však mohou být spojeny s abstraktností některých vyjádření, zejména v posledním verši. Fráze „pravdu cítí jako zradu“ může pro některé čtenáře působit jako poněkud neuchopitelné nebo přehnaně filozofické, což by mohlo ztížit přijetí nízké emocí a jejich významu. Také absence rytmické struktury může v některých případech způsobit, že čtenář nebude schopen snadno harmonizovat nebo zpěvně interpretovat text.
Celkově lze říci, že „ach jo“ představuje důmyslné a emotivní střetnutí se současným vnímáním řeči a pravdy. Dílo na nás naléhá nejen k zamyšlení nad hodnotou slov, ale také nad psychologickými mechanismy, které formují naše vnímání reality. Je to výjimečná poezie moderní doby, která si zaslouží pozornost i diskusi.
23.03.2025