od: zase já
tak bílé
jako kopretiny
kotníky tvoje
v trávě
a pro ten pohled
pro jediný
bych klidně
zemřel právě
a nad kotníky
země snová
kde chtíč
se bujně vzpíná
kde se má touha
celá schová
v pramenech
tvého klína
Toto lyrické dílo, nazvané „touha“, přináší čtenáři intenzivní zážitek, v němž se mísí přírodní obraznost s hlubokými emocemi spojenými s touhou a láskou. Moderní poezie má tu schopnost vystihnout pocity a vnitřní zkušenosti jedince s úspornými, avšak výstižnými obrazy, a to se autorovi v tomto případě daří.
Silnou stránkou textu je jeho vizuální jazyk. Srovnání kotníků s kopretinami vytváří příjemnou a funkční metaforu, která evokuje jemnost, křehkost a krásu. Tato obraznost je vynikající, protože dokáže vnechat do textu jak přírodní, tak intimní dimenzi, což je důležitý prvek v poezii zaměřené na touhu. Dále je v textu vykreslen kontrast mezi touhou a zemí, což podtrhuje dualitu vášnivého citu a emocionální hloubky.
Naopak, slabou stránkou může být zjednodušená struktura veršů, jež se opírá o opakující se motivy. To by mohlo vést k dojmu opakování nebo snahy o překonání stereotypů. Také rozložení myšlenek a přechody mezi nimi postrádají jasnější rytmus či dynamiku, což by mohlo obohatit čtenářský zážitek. Místy působí text trochu příliš přímočaře, aniž by se více odhalilo vnitřní napětí či konflikt.
Jazyková preciznost a volba slov jsou obecně velmi silné. Vytvářejí atmosféru, která je jak romantická, tak i nostalgická. Také je zajímavé, jak autor využívá prostor a umisťuje touhu do kontextu přírody, což může poskytnout čtenáři víc než jen osobní introspekci.
V celkovém shrnutí, „touha“ je impresivní lyrické dílo, které se nebojí oslovit čtenáře ve svých jemných, avšak silných obrazech. S ohledem na některé slabší stránky v dynamice a struktuře veršů lze konstatovat, že autor má potenciál pro další rozvoj a prohloubení témat, jež si zvolil. Toto dílo je však dobrým krokem na cestě za zachycením esence touhy a krásy lidských emocí.
24.03.2025