od: zase já
Anotace: věnováno housátku
snad z nedostatku jiné zábavy
vzalo si jednou lejno do hlavy
že život pořád v jedné prdeli
není nic pro něj, takže vystřelí
a jak řeklo, i učinilo
dolů se střevem prudce pustilo
první, jsem první! řve trochu tence
na krku sevřené řitní věnce
dopad byl tvrdý, tak to chodívá
trochu to smrdí, když se loučí dva
sbohem buď navždy, rodná prdeli
dnes už jsem venku, sám a dospělý
tobogán prudký pryč ho odnáší
už je mu špatně, tohle nesnáší
a než to skončí, pot ho poleje
do žumpy skočí, nová naděje
plave si tam a myslí na cestu
tady si možná najdu nevěstu
vtom jedna řídká k němu přiskočí
k němu se lepí, zdvihá obočí
Ó, ty jsi švarný, svůdně švitoří
lejno jak pán hned vážně hovoří
naučen prdy z rodné prdele
ví, ženy mají rády dospělé
já jsem tu nový, kerápak si ty?
zamrká na ni, tlačí na city
já jsem tu dlouho, známá velice
každý mi říká Řídká stolice
k němu se lepí, celá vášnivá
lejno se pýří, tak to chodívá
tak naše lejno našlo uznání
už malé bobky se tu prohání
v tu chvíli svět je žlutorůžový
lejno se asi nikdy nedoví
čí vůlí našla v jejich kibucu
svůj cíl hadice hovnocucu
konce jsou různé, hroby, popele
málokdo ví, jak končí z prdele
vysraná hovna, z žumpy vysátá
sotva jim k tomu hraje Devátá
rozprášen navždy kdesi na poli
oběti vraždy srdce nebolí
zůstala pouze malá památka
bebíčko věčné v duši housátka
Hodnocení díla „život je krut“ se z pohledu literárního kritika ukazuje jako fascinující mix absurdity, ironie a humoru. Tato báseň, zřejmě napsaná s cílem provokovat a skandalizovat, se dotýká hlubokého tématu existencialismu a smyslu života, ačkoli je to celé podáno prostřednictvím groteskního a komického narativu.
Silné stránky této práce spočívají především v její odvaze zvolit si nebojácnou tematiku a formu. Humor využitý k přiblížení tak vážného tématu, jakým je život a jeho konečnost, evokuje silnou reakci a nutí čtenáře zamyslet se nad absurdností lidské existence. Jazyk je hravý, s množstvím výrazových prostředků, které vtahují do víru poetického vyjadřování, a dokonce se mu daří udržovat rytmus a rým, což je v moderní poezii čím dál vzácnější.
Básnická postava, představující „lejno“, je zvolena jako silný symbol pro odcizení a na první pohled banální výjevy dostávají nový rozměr. Hra se slovy a absurdní situace vyvolávají smích, ale zároveň dávají možnost čtenáři kriticky prozkoumávat otázky identity a hodnoty života. Odkazy na lidské původní prostředí rovněž ukazují na důvtip autora při práci s metaforou životních cyklů.
Na druhou stranu, slabé stránky této básně mohou být spojeny s tím, že i přes zajímavou výstavbu a jazyková kouzla, účel humoru se může vytrácet za hranicí vkusu některých čtenářů. Některé výrazy a narážky na tělesnost mohou být považovány za příliš křiklavé nebo vulgární, což by mohlo odradit tradičně orientované publikum. Absurdní a groteskní prvky mohou být některými čtenáři vnímány jako příliš extrémní, měníce tak poselství díla na pouhou recesi namísto hlubokého zhodnocení lidského stavu.
Celkově tedy „život je krut“ nabízí originální a nekonvenční perspektivu na složité téma, avšak může se v některých okruzích setkat s nepochopením nebo odmítnutím. Je to dílo, které si žádá otevřenou mysl a ochotu zkoumat černý humor a absurdno v kontextu existenciálních otázek.
26.03.2025