od: Anfádis
V mlhovině mojí hlavy
Jako hvězdy se mi rodí
Roztodivné nápady
Kontrolní já ale praví
Velectěné blahorodí
Našlo jsem dvě závady
Jedna je v subjektu
Druhá je v objektu
Na vině je asi čas
Tak jako tak
Teskno je lásce v nás
Toto dílo s názvem „Teskno“ je příkladem krátké, ale výstižné básnické reflexe na téma vnitřního zápasu a emocí spojených s láskou. U autora můžeme vystopovat snahu o ztvárnění komplexní zásadní myšlenky pomocí jednoduchého, a přitom technicky precizního jazyka. Výsledek je příjemně melancholický a vyvolává otázky o vnitřních konfliktech a vlivu času na vztahy.
Silné stránky tohoto díla se ukazují především v několika oblastech. Prvním z nich je tematická hloubka, která se v textu projevuje skrze metaforu „mlhoviny“ v hlavě. Toto obrazné vyjádření vtahuje čtenáře do autorova uvažování a vlastně i do jeho myšlenkového chaosu, který je značně lidský a dostupný většině z nás. Hvězdy, které se „rodí“ jako nápady, jsou krásným vyjádřením tvůrčího procesu, který se ovšem neobejde bez kritického hodnocení ze strany „kontrolního já“. Tento kontrast mezi tvořením a sebepoznáváním dodává textu laťku emocionální hloubky.
Další silnou stránkou je jazyková preciznost a rhythmus. Rýmovaná struktura veršů je příjemná na poslech a přispívá ke zpěvnosti textu. Rýmování „subjektu“ s „objektem“ je velmi trefné a spojuje filozofickou myšlenku týkající se vztahu mezi těmito dvěma pojmy s osobními emocemi, což je samo o sobě vysoce zajímavé. Analyzování chyb, a to jak v subjektu, tak objektu, reflektuje introspektivní přístup autora k sebedůvěře a osobním selháním.
Na druhé straně slabé stránky vycházejí na povrch v oblasti konkrétnosti a rozpracování myšlenky. I když je příznačné používat abstraktní jazyk a symboliku, v některých místech by mohl autor posunout myšlenku o něco dále a poskytnout čtenáři jasnější kontext. Například fráze „Teskno je lásce v nás“ je silná, ale zároveň vyžaduje hlubší rozvinutí, aby čtenář přesněji chápal, co autor těmito slovy chtěl říci. Nejsou zde plně rozvinuté důsledky teskna a jeho souvislost s láskou, což by mohlo přispět k celkovému bohatství textu.
Dílo uzavírá útlý, avšak silně emotivní popis vnitřní krize, ačkoliv by mu prospěla širší rozpracovanost a více příkladů, které by podpořily filosofické úvahy uvedené v úvodu. Celkově však „Teskno“ zanechává dojem promyšlené a citlivé reflexe, jejíž nuance stojí za pozornost a zamyšlení.
27.03.2025