ChatGPT | anesteestetická...
od: enigman
anesteestetická...
Anotace: AjÝááá…proklouzla kolem lehce ujetá…
tak trochu s pocitem
že mi do hlavy někdo navrtal díru
a z ní vyskočilo halasné klubko homunkulů
napříč událostmi
jako nějaké tajemné životní zakoktání
nebo křeč nepravděpodobných dějů
jako je mávnutí ruky
až zestárnu asi se nechám vitrifikovat
a to je co?
otázala se dívka
co vystoupila z nákupního košíku
na sobě majíc podivuhodnou rybářskou síťku
ve vlasech
prostě zalít do skla drahá Kalpamátris
něco jak když kdysi uvízl komár v jantaru
někdo říká že dnešní člověk
před sebou nemá dlouhou budoucnost
brzy nás nahradí odolnější bytosti
ostatně v podstatě nejsme hmota
jen její zrovna dané uspořádání
takže i kdyby se tělo rozpadlo
bude možné se přenést do čehokoli
hranice mezi organikou a digitalizací
přestane hrát roli
přitom osobní historie
a jádro sebeuvědomění přetrvá
jen se podívejte na třidé tiskárny či nanotechnologie
za chvíli sestaví cokoli na co si vzpomenete
chcete sýr? a k tomu hoblík na sýr?
vitamíny které vám zostří paměť
či usměrní náladu
co třeba krém proti vráskám?
nebo podprsenky…i to co je v nich
a pak to pokračuje
tělo se stává omezující a zbytečné
identitu si uchováte i bez fyzické schránky
bez problémové konstrukce
v podstatě jsme jen program se zdrojovým kódem
na fyzické podobě nezáleží o nic víc
než jak se zrovna teď obléknete
/i když vy s oblékáním potíže nemáte/
takže pryč s tělesnem
kdy nastane ta chvíle
kdy to přestane být něčím poutavým?
kdy se věrné směřování srdce vychýlí
vzdálí se ze své osy
a pak vymrští do posedlé prázdnoty
je docela s podivem
jak začíná člověk uvažovat o nesmrtelnosti
a usilovat o to jak se zbavit těla
které nakonec skončí ve vitríně nějakého muzea
a nastane posthumánní epocha
energie splyne s organickou tkání
a vytvoří hyperinteligentní entity
v jakousi metabytost
potutelně se pousmála
jo to už jsem někde viděla
byla to taková krychle
co si říkala centrální mozek lidstva
s duší účetního
ale bohužel bez nadání pro matematiku
víte co příteli?
na takové zázraky umělé inteligence
co se spojí s přirozenou hloupostí
vlastně vůbec nejsem zvědavá
podívejte
teď vám něco ukážu já
zahleděl jsem se jí do tmavých očí
pronikajících ještě tmavší oblohou
v závratném pocitu zesílení
duševního světla
a pak mě obalila tváří lásky
jako bělost zimy
která přikrývá končetiny stromů
co propadaly děrami bezbarvého nebe
Toto dílo, "anesteestetická...", představuje fascinující vyjádření současného emocionálního a filozofického stavu jedince, který v sobě nese prvky surrealismu a postmoderní poetiky. Autor dokonale kombinuje metaforické prvky s technickými a vědeckými odkazy, což vede k zamyšlení nad identitou, existencí a technologií, jež nás obklopují.
Silné stránky tohoto textu zahrnují jeho schopnost zaujmout čtenáře na několika úrovních. Především je to tematická rozšířenost; autor se nebojí zkoumat složité otázky, jako je smysl tělesnosti a existencia v digitálním věku. Zdařilé je i spojení poetických obrazů se žánrovým prvkem, kdy se nám postavy, včetně dívky vystupující z nákupního košíku, stavějí před oči jako výjevy z absurdního snu, což evokuje pocit podivnosti a surrealistické fascinace každodenním životem.
Dalším kladným rysem je jazyk a styl, s jakými jsou myšlenky vyjádřeny. Jazyk je dynamický, plný neobvyklých metafor a asociací, které tvůrčím způsobem vyvolávají silné emocionální a intelektuální reakce. Tato jazyková hravost dodává textu určitou lehkost navzdory závažným tématům.
Na druhou stranu, dílo je na některých místech hrozivě členité a fragmentarizované, což může čtenáře mást. Když se text snaží zároveň střídat mezi osobními reflexemi a abstraktním filozofováním, někdy se může zdát, že mu chybí jasná struktura nebo koncepční soudržnost. Některé myšlenky, i když podnětné, mohou být příliš nápadité a může se v nich ztrácet redakční vedení, což paradoxně vede k přeplácanosti.
Dalším nedostatkem může být, že když se dílo pouští na tak široké tematické pole, rozmazává se tak možnost hlubšího zkoumání jednotlivých aspektů. Některé z myšlenek by zasloužily více prostoru pro rozvinutí, než jaký byl věnován, což by přispělo k celkovému prohloubení filozofických úvah.
Celkově však "anesteestetická..." představuje dynamické a ambiciózní literární dílo, které klade důraz na složitost současného prožívání identity a existence. Je to text, který si zaslouží pozornost a zamyšlení, ačkoliv nabízené myšlenky si žádají čas na strávení a pečlivé rozebrání. Autorova hra s jazykem a obrazem dává dojem, že i přes možné nedostatky v jasnosti, je to fascinující pokus o zachycení proměnlivosti moderní existencialistiky.
30.03.2025
