od: Pavel D. F.
Anotace: Bůh ve stroji. Příběh končí. Karel už naštěstí nebude muset navštěvovat další světy...
Shrnutí předchozího děje: Karel Obadal z budoucnosti našeho světa je nejprve vtažen do světa Židů, pak se ocitá ve světě křesťanů, kde je nakonec považován za nové vtělení Krista. Sám papež ho žádá, aby promluvil k lidem v televizi. To nakonec udělá a způsobí malou revoluci.
--- --- ---
Ptáte se, jak jsem se ocitl zpátky ve svém světě? Je to neuvěřitelné, ale mezi všemi těmi lidmi, co sledovali můj projev, se našel jeden můj kolega, cestovatel mezi světy.
Našel mě na ulici. I na něm bylo vidět, že je radostně překvapený z květu lidské sounáležitosti, který se tak náhle objevil v tento podzimní čas.
„Bratře Karle, zdravím vás. Jsem Harald Derik, agent Časové služby.“
„Copak? Další agent? O tvé organizaci jsem ještě neslyšel,“ řekl jsem pobaveně.
„Nejsem z tohoto světa. Časová služba je organizace, která se zabývá výzkumem vzniku a vývoje paralelních vesmírů. Váš příchod do tohoto světa vyvolal jisté události, které mě zaujaly. Pokud to dobře chápu, necítíte se tu doma. To se dá vyřešit.“
„Vy byste byl schopen vrátit mě do mého vesmíru?“ zeptal jsem se nevěřícně.
„Ovšem. Který vesmír to je?“
„Jak bych ho popsal? Jsme normální svět, kde došlo k jadernému konfliktu v Africe, byl zničen Izrael, světu vévodí Spojené státy americké a létáme do vesmíru pod hlavičkou organizace ISF. To je situace ve dvacátém druhém století, myslím, že jsem časem necestoval. Předpokládám, že vy můžete, když si říkáte Časová služba.“
„Ano, můžeme cestovat časem. Pojďte se mnou, bratře Karle, dovedu vás do své lodi a pokusíme se najít cestu k vám.“
A tak jsme šli kousek za město, kde se najednou odnikud přede mnou objevil menší létající talíř. Harald mě pozval dál, omluvil se, že je jeho loď pouze jednomístná, usedl do křesla a začal hledat v palubním počítači.
„Máte to tu zajímavé, bratře Haralde. Jak jste to udělal, že se vaše loď tak náhle objevila?“
„To je maskovací zařízení. Sbíráme po vesmírech různé technologie, které se můžou hodit. Tohle dokonce ani není vynález lidí. Myslím, že se ta mimozemská rasa jmenovala Romulané, nebo tak nějak. Našel jsem váš vesmír, Karle. ISF je velice dobře zapsaná organizace. Vám osobně musí stačit, když řeknu, že ji ještě čeká zajímavá budoucnost. Tak co? Jedeme domů?“
Přisvědčil jsem. Harald zvedl svoji loď a začali jsme stoupat ke hvězdám. Na oběžné dráze jen nastavil kurz na svém počítači a stiskl aktivační tlačítko. Zablesklo se a pod námi se otáčela stejná a přitom úplně jiná Země.
„Nastavil jsem datum návratu dva dny po vašem příchodu do světě křesťanů,“ řekl Harald. „Může to tak být?“
„Myslím, že může. Strávil jsem ještě dva dny v jednom jiném vesmíru, takže ztratím čtyři dny objektivního času. Docela dobrý výsledek.“
„Poslyšte, Karle, když jste vyslovil termín ‚objektivní čas‘ připadalo mi to, že jste jedním z nás, agentů časové služby. Jste nesmírně inteligentní člověk, pro kterého by naše 24. století neznamenalo větší problém. Teď vás vezmu domů do Prahy. Ale vůbec bych nebyl proti tomu, abyste se k naší organizaci připojil. Uvažujte o tom, přiletím za měsíc a vyhledám vás.“
„Nezlobte se, Haralde, ale myslím si, že jsem si cestování po vesmírech už užil dost. Pokud budu moci nyní žít normální život v tom svém vesmíru, budu naprosto spokojený.“
„Jak myslíte. Mě se však tak lehce nezbavíte. Ještě se uvidíme.“
A tak sedím ve svém bytě na okraji Dejvic, píši tento příběh a uvažuji o svých možnostech. Ukázalo se, že v ISF mému vyprávění o cestování po vesmírech nikdo neuvěřil. Dostal jsem vynadáno, že jsem se flákal bůhví kde a zanedbával svoji práci. Můj šéf Michal Krčín se od té doby na mě dívá skrz prsty a začal mi vykat, veškeré kamarádství se někam vytratilo.
Venku se zvedla mlha a začalo pršet. Harald přiletí za pár dní, najednou jsi nejsem jistý, co mu řeknu.
Věnováno památce prof. Karla Obadala, jediného tělocvikáře, s nímž jsem si kdy rozuměl.
Literární dílo „Rádio (15)“ se ukazuje jako zajímavá fúze žánrů sci-fi, fantasy a psychologického románu zabývajícího se tématy identita, existenciální krize a mezilidské vztahy. Příběh sleduje Karla Obadala, který se pohybuje napříč paralelními světy, a přináší tím otázky o podstatě skutečnosti, víry a relativitě času. Níže následuje podrobnější analýza silných a slabých stránek tohoto příběhu.
Silné stránky:
Originální Premisa: Myšlenka cestování mezi světy a konfrontace s různými náboženstvími a ideologiemi je fascinující. Autor zjevně inspiroval se prvky science fiction a fantastického žánru, což přináší čtenářům jedinečný pohled na otázky jako víra, pravda a lidská sounáležitost.
Vývoj Postav: Hlavní postava Karel je komplexní charakter, jehož vnitřní konflikty o identitě a smyslu existence vytvářejí prostor pro silné emocionální prožívání. Vztah s agentem Haraldem je zajímavým prvkem, který ukazuje různorodost pohledů na cestování časem a vesmíry.
Jazyk a Styl: Autorův styl psaní je plynulý, s vtipnými a precizními dialogy. Tím se zvyšuje dynamičnost textu a činí ho přístupným pro široké spektrum čtenářů. Strategické použití technického jazyka, například popisu technologických zařízení, dodává příběhu na autentičnosti.
Reflexe Současnosti: Mnoho témat, jako globální konflikt, náboženský fanatismus a důsledky technologií, má paralely s dnešním světem. To činí příběh relevantním a aktuálním, což může vyvolat důležité diskuse mezi čtenáři.
Slabé stránky:
Příliš rychlé Podání Děje: Ačkoli je rychlost vyprávění v některých případech efektivní, v „Rádiu (15)“ může působit chaoticky. Přeskakování mezi světy a situacemi může způsobit, že čtenář ztratí nit a trpí nedostatek propojenosti mezi dějovými liniemi.
Ploché Vedlejší Postavy: Některé z vedlejších postav, jako šéf Karla Michal Krčín, zůstávají nedostatečně rozvinuté. Čtenář by mohl mít pocit, že by jejich motivace a charakteristické rysy mohly být popsány hlouběji, aby doplnily celkový obraz příběhu.
Nedostatečná Expozice: Ačkoliv je část příběhu zasazena do fantastického kontextu, některé aspekty jako fungování „Časové služby“ a technologie zůstávají nedostatečně vysvětleny. Bez odpovídajícího kontextu může být pro čtenáře složité se plně ponořit do příběhu.
Závěrečná Nejasnost: Konec příběhu zůstává v značné míře otevřený. Čtenář může mít pocit, že by závěr mohl být lépe definován nebo reflektován s větší hloubkou, což může vyvolat frustraci.
Celkově se „Rádio (15)“ prezentuje jako ambiciózní a myšlenkově provokativní dílo, které zanechává čtenáře s mnoha otázkami o lidské existenci. I přes určité nedostatky si zaslouží pozornost pro své silné myšlenky, jazykové zpracování a originální přístup k tématu cestování mezi světy. Je to dílo, které má potenciál oslovit jak fanoušky fantastiky, tak i ty, kteří hledají hlubší porozumění sobě a svému místu ve světě.
30.03.2025