od: IronDodo
Anotace: -
Bolo to smiešne,
hlúpe, bezvýznamné,
keď prvýkrát som ťa zbadal,
ako lúč slnka v časnom ráne,
keď hladí spánok.
Smiech, ten podivný tón,
zvuk nielen v ušiach,
ale i vo vnútri, kde srdce bije,
náhodná horúčka nás spája,
žiarivé jantáre na vlnách.
Človek nechápe,
čo sa stane
s nádejou,
ktorá tancuje vo vzduchu,
v náručí večnosti, v tichu noci,
keď láska, tá najkrajšia ilúzia,
je len hra náhod.
Moje hviezdy,
súhvezdia bez mien,
moje cesty,
prázdne ako vánok,
kým si neprišla ty,
v ruke máš osud.
Každý pohľad zohrial krv v žilách,
každý úsmev zapálil ohňostroj snov,
každý dotyk bol chemický vzorec,
ktorý v duši vytvoril svetlo,
večné - hrejivé.
Hlúpe, ak si človek myslí,
že láska je, len smiešny jav,
len hráč v divadle,
kde plátna maľujeme slovami,
v tichosti,
dotykmi medzi nami a svetom.
Kde to začalo?
V diaľke, vo vánku,
v očiach, keď môj smiech
bol smiešny, hlúpy, bezvýznamný?
Nie, to je odraz lásky,
to je jej najčistejšia esencia,
v hlbinách našich duševných oceánov,
kde láska pláva,
až kým neutone do srdca,
kde navždy zostáva.
Dílo „O láske“ se vyznačuje emotivní hloubkou a osobním nádechem, které jsou charakteristické pro tematiku lásky. Autorovi se daří v několika ohledech, avšak současně se v textu objevují i určité nedostatky.
Jednou z nejsilnějších stránek tohoto básnického textu je jeho úspěšné zachycení komplexních emocí spojených s láskou. Použití obrazných metafor, jako je „lúč slnka v časnom ráne“ či „žíarivé jantáre na vlnách“, přináší do textu krásu a vznešenost, čímž čtenář lépe cítí intenzitu prožívaných pocitů. Tento způsob vyjadřování evokuje silné obrazy, které zanechávají v myslích čtenářů trvalý dojem. Navíc, opakování stejných motivů, jako jsou smích, dotyk a chemie, napomáhá vytvoření rytmu, který umocňuje celkovou atmosféru díla.
Na druhé straně se však v textu objevují i slabší stránky. Jedním z nich je občasná nejednoznačnost výrazu, zejména v momentech, kdy se autor snaží uchopit abstraktní pojmy. Například fráze „láska, tá najkrajšia ilúzia, je len hra náhod“ může vyvolávat zmatek a může být pro čtenáře obtížné pochopit, zda autor vnímá lásku jako něco krásného nebo přeludného. Navíc, některé části textu, přestože jsou lyricky znělé, mohou působit poněkud klišovitě, což snižuje celkovou novost vyjádření.
Dále je třeba zmínit i stylistickou rovnováhu. Občasné přechody mezi různými tonálními prvky mohou působit neharmonicky – například kombinování radosti a melancholie v jedné pasáži může být pro čtenáře matoucí. I když různorodost emocí může být v některých kontextech pozitivní, zde by prospělo jasnější vymezení pocitových tónů.
Celkově lze říci, že „O láske“ je poutavým pokusem o vyjádření složitého fenoménu lásky. Autorům se podařilo zachytit jak jeho krásu, tak i triviálnost. Přesto by mnohé části mohly těžit z úpravy pro větší srozumitelnost a efektivnost vyjádření. Toto dílo má potenciál oslovit široké spektrum čtenářů, pokud se podaří udržet balanc mezi emocemi a jasností vyjadřování.
01.04.2025