od: zase já
na suchých strupech vyschlých louží
co přízeň vody nezaslouží
udřené vodoměrky
se prachem plouží k obzoru
a podle mého názoru
jim stále stojí za to
těšit se na déšť příští týden
řeknete si
vždyť sotva přijde
když v předpovědi řekla paní
že pršet nemá celé léto
tak k čemu vlastně tady je to
když sucho hlíny práší všude
ony však vědí
pršet bude
a když ne voda
tak třeba zlato
Dílo „louže“ je zajímavým a vrstevnatým textem, který se dotýká témat naděje, deziluze a odolnosti přírody i lidského ducha. Autor využívá metafory a symboliku, aby vykreslil obraz o vztahu mezi člověkem a jeho okolím, zejména ve světle přírodních cyklů a klimatických podmínek.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v jeho obraznosti a zachycení nuance pocitů, které mnozí čtenáři zažívají ve svém každodenním životě. Příměry, jako „udřené vodoměrky“ nebo „prášení suché hlíny“, evokují silné vizuální a senzorické asociace, které umocňují prožitek ze čtení. Autor zde dovedně spojuje křehkost přírody s vnitřním stavem jednotlivce. Věty plynou plynule, což napomáhá celkové atmosféře melancholie, avšak také naděje.
Na druhé straně je však třeba zmínit i slabé stránky textu. Rýmy a rytmus občas postrádají důslednost – některé verše se zdají být příliš volné, což může narušit čtenářův zážitek. Zároveň se nápaditost některých metafor může zdát pro čtenáře poněkud odtažitá a nedostatečně podložená, což může v některých místech zanechávat dojem nejasnosti.
Celkově však „louže“ ukazuje na schopnost autora vytvářet emocionálně nabité obrazy a reflektovat složitou interakci mezi přírodou a lidskou existencí. Jedná se o dílo, které vyžaduje hlubší zamyšlení, a přesto zanechává čtenářům prostor pro jejich vlastní interpretace a prožitky. Pokud autor v budoucnu posílí soudržnost verše a prohloubí některé myšlenkové linie, má potenciál stát se vysoce ceněným autorem v současné české literatuře.
03.04.2025