od: zase já
usazen pevně ve své zlobě
jak kámen v rokli vlastních ale
pochován navždy v temném hrobě
duše v bezduchém kriminále
je mi ho líto, soucit cítím
opuštěn všemi, zůstal dole
vždyť tam, kde jiným hvězdy svítí
jemu jen zbyla hloupá role
nenávist sežrala mu kosti
a zbytek propil v černé noci
vytržen z lidské skutečnosti
zůstal mu v ústech hořký pocit
do rukou bere věci cizí
a pak je pustí o krok dále
jednou jak pěna světu zmizí
zbyde jen bolest jeho ale...
Toto dílo, nazvané "ale", zasahuje do temných hlubin lidské psychiky a emocí. Poetická struktura je ukotvena v pevně vymezené formě, která zesiluje vyjádření chmurného tématu. Autor se zaměřuje na existenciální otázky, zejména samotářství, beznaděj a frustraci, které pramení ze ztráty spojení s jinými lidmi.
Silné stránky tohoto textu jsou především jeho emotivní hloubka a silná obraznost. První čtyři verše v úvodu nastavují tón díla – obraz kamene, který je “pochován navždy v temném hrobě”, evokuje pocit nehybnosti a odcizení. Tento motiv je dále prohlouben v dalších částích, kde se autor soustředí na vnitřní boje postavy, jejíž existence se zdá být v dramatu ztracená. Fráze “duše v bezduchém kriminále” a “nenávist sežrala mu kosti” zachycují tragédii existence, skrze níž čtenář vnímá bolest hlavního protagonisty.
Dalším silným prvkem je variabilita emocí – od soucitu (jak uvádí verš "je mi ho líto, soucit cítím") až po beznaděj, což provokuje čtenáře, aby se zamyslel nejen nad postavou samotnou, ale i nad univerzálními otázkami lidského bytí a vztahů.
Na slabších stránkách bych viděl určitou repetitivnost v tematice, přičemž se někteří čtenáři mohou cítit přetíženi neustálým zaměřováním na pocity hněvu a osamělosti. Také bych upozornil na určitou míru abstrakce, která může bránit některým čtenářům v plném empatičtějším napojení se na prožitky postavy. Slova jako “hloupá role” a “hořký pocit” by mohla být pojata s větší hloubkou nebo názorností, aby byla čtenáři lépe přístupná.
Jako celek však "ale" představuje silné a zamyšlené literární dílo. Autor bravurně zachycuje temnotu lidské psychiky, používá obraznost s účinnými metaforami a ve svém pohledu na beznaděj a osamělost dokáže vyvolat silné emoce, což je v poezii jistě pozitivní rys. S ohledem na vývoj v literárním projevu by bylo zajímavé vidět, jak autor dál rozvíjí své nápady a jaké další pohledy na témata složitosti lidských vztahů a existence v budoucnu nabídne.
08.04.2025