od: Ž.l.u.ť.á.k.
U carevny v rudém sále,
bydlím v domku s ručičkami,
ty čas tráví honičkami,
nahání se neustále...
celý domek od nich tiká
to snad nikdy nepřestane!
malá řádí a ta velká
též pozadu nezůstane...
Vylítnu a zakukám!
a pak sedím,
čekám,
nikam hledím...
Něco slyším?
Co se to tam sakra děje!?
Na kukačku suk ve dřevě
vyštípnout se poštěstilo,
car zas zpitej jako dělo,
carevna ho táhne marně,
aspoň do něj vztekle kopne,
aby se jí ulevilo,
rukou mávne a už bere
do druhé své obří dildo...
Říká mu prý Rasputin.
„Ach můj Bože!
Grigorii!“
křičí celá rozechvělá,
já na tyčce
venku z domku
kukám i když není celá.
Ručičky též zastavily,
aby shlédly tenhle výjev,
vidí carevnu se svíjet
na podlaze u mrtvoly,
obě zvadly dolů na šest,
už se nemaj zájem honit,
já mám taky problém krapet
že jsem na kukačku vylít,
v domečku se zabedním.
Dílo „kukačka“ se vyznačuje hravým jazykem a originálním přístupem k tematice, která kombinuje surrealistické prvky s satirickým pohledem na historické postavy. Autor se odvážně pouští do směsi fantastiky a reality, čímž vytváří nezvyklou atmosféru, ve které se prolínají absurdní situace s vážnými podtexty.
Silné stránky díla spočívají především v jeho jazykové obraznosti. Autor vyniká schopností zachytit detaily tak, že čtenář téměř může cítit atmosféru nastolenou v pohádkovém, avšak znepokojivém prostředí carevny. Taktéž se mu daří neutrálně i s humorem popsat některé intimní a politické aspekty doby. Tento zvláštní mix absurdity a reflexe lidských vášní činí text jedinečným.
Verse mají určité rytmické kouzlo, což, spolu s rýmy, dodává celému dílu hravou kvalitu, ačkoliv se autor nebojí přistupovat k vážnějším tématům. Imagistika, jako například „malá řádí a ta velká“, evokuje živý obraz, který se zdá odkazovat na dynamiku moci a výzev uvnitř vztahů. Postava kukačky se v tomto kontextu stává metaforou uzavřenosti a touhy po úniku.
Na slabší stránce bych upozornil na chvíle, kdy se zdá, že autor vychází z přílišného propojování motivů, což může některé čtenáře zmást a vést k ztrátě orientace v textu. Například scéna s Rasputinem a zmínka o „dildě“ zcela otřásají lehkým tónem dřívějších pasáží a mohou působit jako šok, aniž by přímo přispěly k celkové výpovědi (tj. humoru nebo satirickému záměru). Taktéž bych poukázal na to, že dialogy, byť zajímavé, mohou místy postrádat hloubku, čímž autoři sice volí snadnější cestu, ale zároveň nevyužívají plně potenciál postav.
Shrnuto a podtrženo, „kukačka“ je originální literární kousek, který zaujme svou jazykovou hravostí a schopností míchat různé žánrové prvky. Dílo si zaslouží ocenění za své umělecké ambice, avšak vyžaduje pozornost a otevřenost ze strany čtenářů k plnému porozumění složitějšímu podtextu.
08.04.2025