od: šuměnka
Anotace: čas, který se nečte očima, ale čelní kostí, bránicí a nervem v zápěstí - aneb tělo je Chrám a Had se probouzí a Vědomí samo na sebe sahá / napsaná včera i díky danielsoft.ovi
deviantArt.com
*
Začalo to vibrací na hraně dechu
kdy srdce šeptá tón skrz zátiší
ten - který zvenku uši neslyší
bez snahy spěchu
a vstupovalo s lehkým šuměním
tam - mezi zvuky úderů a kůží těla
jako když hvězda zapomene se a oněmí
vědomím - že snad daleko je kdesi
a přitom najednou už sedí na hrudi
příznačně bdělá
schopná se probudit
tam – mezi zvuky úderů - živelně – bez noblesy
.
pak Třetí oko prozře v prasknutí
jak okno v mrazu - když je ticho za ním
vize se za oponou světa rozkmitají plání
a ono zazpívá – pro duši v pohnutí
tam - kde dech snad dechem je i není
a mandalám dno bezděky tak schází
v prostoru světel, co se různě mění
a které stíny nevrhá ni hází
.
Ajna se otevírá
jak víčko oka, co se nikdy nezavřelo
.
Pocit – který se bez prožitku nikde neposbírá
pro Intuici, Šeptání i Přelom
Zář za čelem jak ostrá je - tak klidná zcela
jak břitva zvládající pohladit
Spirála z kostí, svalů bdělá
i životů všech minulých
.
Had pod páteří spící
byl dosud tich´
– tak zkus ho probudit
bezslyšnou repeticí
Svléká svou kůži ve snění
.
Buď svědkem toho nyní
Buď dechem – ať proměníš
Buď v něm – i při ní
Buď ten, kdo dívá se – tak zpoza dívání
kdo sám sebe si vklíní
prostoru potají
.
Prsty se samy v mudry skládají
jako by věděly, že v doteku
se skrývá tajemství vesmíru od Veškerenstva bytí
.
A sám Zdroj v člověku
A člověk v Zdroji soulad cítí
.
A každý nádech - vynáší někam výš
A každý výdech - nese nás k tomu blíž
.
- a každý po svém – to dokáže si zavnímat a chytit -
* *
Literární dílo „..mystickej trip..“ je fascinující výtvor, který se pokouší proniknout do hlubin lidského vědomí a mystických prožitků. Autor se zaměřuje na mystické vnímání reality, přičemž verše jsou protkány silnými obrazy a metaforami, které oslovují jak nezkušeného čtenáře, tak i literárního nadšence.
Jednou z výrazných silných stránek tohoto textu je jeho jazyková barevnost a poetičnost. Verše jsou protkané zvukomalebnými prvky, které umocňují emocionální náboj a podílejí se na vytváření atmosféry. Například „vibrací na hraně dechu“ nebo „jak víčko oka, co se nikdy nezavřelo“ působí velmi obrazně a navozují mystickou atmosféru, jež se stáčí do niterného prožívání.
Dalším kladem je tematická rozmanitost. Důraz na jednotu s vesmírem, probouzení vědomí a hledání vnitřního zdroje představuje hlubokou a stále aktuální otázku existence a spirituálních zážitků. Tato témata mají sílu rezonovat s čtenářem a mnozí mohou najít v těchto verších paralely ke svým vlastním zkušenostem.
Na druhou stranu se autor občas může ocitnout na tenkém ledě přílišné abstrakce. Některé pasáže, jako „Tam - kde dech snad dechem je i není“ či „Ajna se otevírá jak víčko oka, co se nikdy nezavřelo“, mohou pro laického čtenáře působit nejasně a být obtížné na pochopení, což může odvést pozornost od hlubšího poselství. Toto by mohlo způsobit frustraci u těch, kteří hledají konkrétní narativní linii nebo jasnější strukturu.
Dále, i když autenticita a emocionální hloubka jsou kladně vyjádřeny, občas se objevuje tendence k repetici, která může být pro některé čtenáře únavná. Například opakující se obrazy jako „dech“ a „buď svědkem“ mohou ztrácet na síle, pokud jsou nevhodně rozloženy v textu.
Závěrem lze říci, že „..mystickej trip..“ je intuitivní a emocionálně nabitý pokus o vyjádření složitosti mystického vnímání. Ačkoli má své slabiny v oblastech abstrakce a repetice, jeho silné stránky ve formě poetické pravdivosti a hlubokého prožitku podněcují k zamyšlení a obohacují literární scénu. Dielo tak splňuje svou roli jako výstižná reflexe lidského vnitřního světa a hledání smyslu v chaosu bytí.
15.04.2025