ChatGPT | Svobodná věda (I/16)

16.

Minule: Nimus je Kulmem vyzván, aby si vybral odměnu za svoji práci, váhá, ale na nic nepřichází. Bere si proto sošku a odnáší ji profesoru Golmagnovi do Akademie v Kremtu. Ten si ji nechává a studuje ji. Nimus se vrací, po nezdařeném útoku na Huflogovu usedlost v Mastexu je zadržen jeho lidmi a má posloužit jako lidská oběť falešnému démonovi Kujtrytrovi. Je ale zachráněn Golmagnem a společně s ním se teleportuje do Akademie.

--- --- ---

Golmagnus vyslal formuli uklidnění a šel ke svému stolu.

„Můžeš jít, Aljo. Připrav nám kávu.“

Džin Alja opustila své místo u koule visia, usmála se a prošla klíčovou dírkou do předpokoje.

„Doufám, že až ponese to kafe, tak dveře otevře. Tohle mi dělá pořád a já se ani nezlobím,“ řekl Golmagnus a šibalsky se usmál na Nima.

Nimus se choulil v rohu místnosti, jeho náhlá záchrana v poslední minutě mu připomněla staré romány o neohrožených rytířích.

„No tak, Nime, pojďte si sednout. Nějak vás to vzalo, vy jste nikdy necestoval teleportem?“

„Ale cestoval, pane profesore, to víte že ano. Jenže vy jste mne zachránil před jistou smrtí. Huflog mě chtěl zabít jako rituální oběť pro svého smyšleného démona Kujtrytra.“

„Kujtrytrus? To zní jako autobus. Nemá velkou fantazii ten váš Huflog. Vraťme se k našemu tématu. Prozkoumal jsem vaši sošku, myslím, že je vyrobena z legendární magické substance deotritu. Má skutečně zajímavé vlastnosti, ovšem vyvolat iluzi, která vyextrahuje kormat z umtaru, se mi nepodařilo. Máte neobyčejný talent, Nime, zřejmě vás čeká velká budoucnost. Ano, je to tak, nesnažte se protestovat. Vy si namlouváte, že za to může ta soška a zatím jste to dokázal sám. Zpět k sošce. Z deotritu se vyráběly právě sošky božstev, dalo by se říci, že šlo téměř o modly. No někdy to asi doopravdy modly byly, záleželo jen na šikovnosti kněží, co s takovým magickým předmětem dokázali. Deotrit už dnes nikdo nedokáže připravit, veškeré návody se ztratily. Podle dochovaných pramenů se nemohl deotrit extrahovat přímo z umtaru, muselo jít o složitý proces s mnoha mezistupni. Zkoušel jste už někdy oddělit část umtaru a připravit hamelsit?“

„To jsem nezkoušel, pane profesore, jen jsem někdy uzavřel část umtaru do řídícího bloku a nadiktoval příslušnou formuli řídícím hlasem.“

„Jistě, tohle je nejsnadnější operace s umtarem. Obecně se předpokládá, že se při uzavření části umtaru do řídícího bloku vlastně o extrakci nejedná. Pouze vymezíte určitý úsek všeobecného umtaru, jeho struktura se nemění. Jak víme, existuje umtar jako všeobecná látka pod naším trojrozměrným prostorem. Jde o spojitou existenci s pevnou mřížkou, která je ovšem obvykle mimo fázi naší moci, jelikož se nachází až ve čtvrtém nebo vyšším rozměru. Provedení skutečné extrakce nějaké látky z umtaru je vrcholný magický okamžik, dochází k převrácení rozměrů a nehmotné se stává hmotným. Tedy v našem prostoru, samozřejmě. Nejsnadnější je extrahovat plynný hamelsit, musíte ho ovšem rychle polapit, jinak se smíchá se vzduchem a rozplyne se. Kapalná fáze extrakce z umtaru se nazývá letemra, její příprava je již složitější. Pak následuje kormat, zprvu plastická látka, která tuhne do skupenství křehkého charakteru. Nejnáročnější je extrakce látky zvané kromtum. Jde vlastně o kovový kormat, který je možné kout a tavit. Deotrit se připravuje speciálními metodami právě z kromta, jak jsem říkal, dnes to už nikdo neumí.“

Proud vysvětlování přerušila Alja s kouřícími šálky kávy, Golmagnus a Nimus seděli u stolku a popíjeli kávu, únava pozdní noci se ztrácela ve chvilkovém kofeinovém povzbuzení.

„Zpět k sošce,“ začal znovu Golmagnus. „Jde o starý výrobek, odhaduji to na 1000 let, možná i více. Jasna je velice staré božstvo, je vzpomínána už u starých obyvatel Bojdry, dávných Trentů. Oni jí ovšem říkali spíše Umma, což v našem jazyce znamená Živa. Kult Jasny stále existuje. A zde vidím naději pro další výzkum: musíte navštívit stoupence Jasny a artefakt jim ukázat. Nejbližší svatyně bohyně Jasny je v zapadlé vesničce Galda, víte, kde to je? Měl byste se vydat právě tam. Jel bych s vámi, jenže mám množství povinností, které nemůžu odložit. Na mé soukromé aktivity zůstává jen noc, což by se asi stoupencům Jasny příliš nelíbilo, kdybychom je rušili ze spánku. Pojedete tam?“

„Myslím, že vím, kde Galda leží. Jako dítě jsem žil nějaký čas v Otredu, do Galdy se jde přes les, asi sedm kilometrů. Vydám se tam hned zítra. Kulmus, tedy můj klient, mě jistě bude shánět, musím se mu ohlásit.“

„Dobrá, Nime, můžete tu zůstat přes noc, mám nahoře na půdě takový malý budoár, občas tam hostím magiky z různých koutů země, když se přijdou se mnou o něčem poradit. Alja nás ráno vzbudí, nemusíte mít strach, že něco zmeškáte.“

Nimus tedy přespal v Kremtu a ráno nasedl na vlak do Harmelu. Když vešel do Kulmova domu, mezi strážnými to jen zašumělo. Měl se okamžitě hlásit šéfovi.

„Nime, co je s vámi?“ ptal se Kulmus. „Vy a Hredel jste včera zmizeli u Hufloga, měl jsem obavy, že se vám dobře nevede. Navíc jste byl pořád pod jakousi magickou clonou, takže se nám nedařilo vás vypátrat. Kde jste byl?“

„To by bylo dlouhé vyprávění, šéfe. Napřed mě zajal Huflog a chtěl mě popravit. Potom mě zachránil profesor Golmagnus, noc jsem trávil u něho v Kremtu. Teď bych ještě potřeboval navštívit jisté důležité lidi, můžu?“

„Nime, vy jste pěkné kvítko. Ale ano, můžete jít navštívit ty ‚důležité lidi‘, nejpozději zítra vás chci vidět ve vaší pracovně. Máme zakázku na další tři amulety, náš klient nebude čekat.“

Nimus odešel na nádraží a nasedl na autobus do Galdy. Chtěl mít setkání se zástupci kultu Jasny co nejdříve za sebou.