od: zase já
každé ráno stejný obyčej
vstát
na ksicht namalovat obličej
a sakra!
dnes jsi zapomněla
že vstalas druhou půlkou těla
a tak ti omyl
během omývání
v normálním vidění světa
brání
vnímat ho tak, jak by jiní viděli
...
co se divíš?
...
když vstalas napřed
...
Dílo „rituál“ je poetickým záznamem každodenní rutiny, v němž se autor nebo autorka snaží reflektovat vnitřní konflikty a paradoxy, které provázejí náš každodenní život. Tato báseň má silné momenty, které oslovují čtenáře jak svou formou, tak obsahem.
Jedním z nejvýraznějších rysů je přítomnost ironie a sebeironie, která se projevuje zejména v řádcích popisujících snahu o běžnou existenci, jako je úprava zevnějšku. Vyjádření "na ksicht namalovat obličej" je přímé a upřímné, a v kontrastu s každodenními povinnostmi, které mohou mít emocionální zátěž. Tato jednoduchá, až surová, formulace dodává textu autentičnost a zároveň evokuje pocit únavy z nároků, které na nás klade společnost.
Dalším silným prvkem je motiv zapomnění a omylu, který se objevuje ve verších "dnes jsi zapomněla / že vstalas druhou půlkou těla". Tento paradox a zmatek odráží vnitřní rozpor mezi fyzickým a duševním stavem, což může být pro mnohé čtenáře výstižným vyjádřením každodenního pocitu disociace. Autor ukazuje, jak banalita může skrývat hluboká odhalení našeho vnímání světa.
Nicméně, dílo má i své slabé stránky. I když se autor snaží o minimalistický styl, některé obraty mohou působit příliš fragmentárně, což může narušovat plynulost čtení. Čtenář může být tak zahlcen kontextem a symbolikou, že mu unikne nit hlavního myšlenkového proudu, což může snížit celkovou efektivitu sdělení.
V závěru je „rituál“ zajímavým příspěvkem do současné poezie, neboť spojuje běžné každodenní činnosti s hlubokými emocionálními stavy a existenciálními otázkami. I přes některé nedostatky v koherenci a plynulosti zůstává dílo silným pozorováním každodenní reality, které nutí čtenáře k zamyšlení nad vlastními rituály a percepcí světa.
17.04.2025