ChatGPT | Svobodná věda (I/18)

18.

Minule: Nimus se s Golmagnem radí o sošce Jasny a vyslechne si přednášku o přípravě magických substancí. Nakonec mu Golmagnus doporučí návštěvu místa uctívání bohyně Jasny v Galdě.

--- --- ---

Autobus sjel z kopce do Galdy, přejel přes most a otočil se na konečné. Nimus vystoupil a ptal se po svatyni bohyně Jasny. Jedna žena ho poslala nahoru k hájence, kde má odbočit doprava k posvátnému prameni. Nimus tedy absolvoval označenou cestu, u pramene se posadil na lavičku a čekal, až se objeví nějaký člen společenství. Nemusel čekat dlouho.

„Vítám vás, pane, čím vám může být naše lesní svatyně prospěšná?“ ptal se muž v klerice.

„Hledám stoupence bohyně Jasny, já jsem magikus Nimus z Harmelu.“

„A já jsem kněz církve bohyně Jasny Trens, proč nás hledáte? Chcete se připojit k našemu společenství?“

„Ani ne, přinesl jsem zajímavý magický artefakt, možná mi k tomu můžete něco říci,“ řekl Nimus a vytáhl z tašky sošku bohyně.

Trens vzal sošku do ruky a jeho tvář se projasnila. Řekl: „Člověče, kde jste vzal sošku naší Paní?“

„Byla u jednoho člověka nevalného charakteru.“

„Vážený pane magiku, tato soška je velmi vzácná a pojí se s ní proroctví. Poseďte tu, prosím, se mnou a vyčkejme další ctitele naší Paní. Dnes je významný den.“

Nimus seděl na lavičce u pramene a uvědomoval si, že poslední autobus už zřejmě odjel. Slunce zapadalo a k prameni se trousili první členové církve bohyně Jasny. Kolem sedmé hodiny večerní rozsvítil Trens několik lumin pověšených na stromech a obrátil se ke svým ovečkám.

„Přátelé, bratři a sestry, dnes jsme se sešli k pravidelnému obřadu díkůvzdání a nikdo z vás netušil, jak významný den prožíváme. Pohleďte.“

Trens vzal do rukou sošku a pozvedl ji nad hlavu. Soška v jeho rukách jemně zářila. Zástupem věřících se ozval šum, Nimus slyšel, jak si šeptem něco povídají.

„Ano, přátelé, tohle je soška od našeho pramene, která byla ukradena před mnoha desetiletími. Tento muž, magikus Nimus, nám ji přinesl. Podle proroctví se soška vrátí s novým veleknězem a naše poutní místo opět rozkvete. Povstaňte, Nimusi, vezměte sošku a dejte jí na její místo.“

Nimus vzal od Trense sošku a rozhlížel se kolem. Pak spatřil výklenek v kamenném obezdění studánky pod svatým pramenem. Položil sošku do výklenku a rozhlédl se po shromáždění. Ozval se zpěv nějakého chorálu, lidé se postupně připojovali k vedoucímu hlasu, po chvíli zněl celý les radostným zpěvem na oslavu bohyně.

Trens potom přistoupil k Nimovi a řekl: „Toto je náš nový velekněz, obnovitel slávy bohyně Jasny v Galdě. Poklekněte před slávou naší Paní a před představitelem její moci v našem světě.“

Zástup poklekl, klekl si i Trens, všichni se dívali na Nima, ten nebyl schopen slova. Když se věřící rozešli, vzal Trens Nima za ruku a vedl ho do nedalekého roubeného domu.

„Zůstaň tu dnes se mnou, bratře, zítra budeme rozjímat u pramene a hledat nové cesty pro příchod slávy naší Paní.“

„Pane Trensi, já to nechápu. Nejsem věřící, tedy nevyznávám bohyni Jasnu, jak můžu být vaším veleknězem?“

„To se dozvíme při zítřejším rozjímání. Nebuď netrpělivý, bratře, naše Paní ti ukáže cestu.“

Nimus spal špatně na tvrdém lůžku. Trens oddychoval kousek od něj na druhé posteli a oddával se jistě příjemným snům, smál se ze spánku.

Ráno vstal Trens ještě před rozbřeskem, vzbudil Nima a společně odešli k prameni. Sešlo se tam opět poměrně dost lidí, nastal obřad vítání nového dne. Nimus seděl vedle Trense, který se plně věnoval řízení obřadu. Pak opakoval večerní představení Nima, lidé poklekli. Když všichni odešli, dal Trens Nimovi chléb, který zapili vodou ze studánky. Trens vyzval Nima, aby se pohroužil do svého nitra a meditoval o životě světa. Nimus seděl, díval se na sošku ve výklenku a snažil se uspořádat si myšlenky.

V poledne odvedl Trens Nima do vsi, kde u jednoho sedláka dostali oběd. Odpoledne rozjímání u studánky pokračovalo.

Bylo už ke třetí hodině, když ke studánce přišla žena s transletem ve tvaru virgule a tři muži. Nimus poznal Evrenu a Kulmovy gorily.

„Nime, kde se touláš, šéf tě chce okamžitě vidět,“ řekla Evrena.

Trens povstal a začal Nima bránit.

„Nimus je našim veleknězem, musí meditovat, aby našel cestu k naší Paní.“

Evrena Trense odstrčila, vzala sošku a pokynula svým průvodcům. Ti Nima svázali a odváděli ho na cestu k autům.

Trens za nimi bezmocně volal: „Tohle je svatokrádež! Ani nevíte, čeho se dopouštíte, vy nehodní. Zármutek naší Paní vás bude provázet. Ona ochrání svého vyvoleného a vysvobodí ho z vašich rukou.“

Evrena strčila do Nima a začala se smát.

„Ty jsi se zbláznil, Nime, dát se k takové sektě, co tě to napadlo?“

„Já nevím, Evreno, nějak mne zhypnotizovali, nebo co.“

Cestou do Harmelu nikdo nemluvil, Nimus uvažoval, co řekne Kulmovi.

* * *

Kulmus stál za svým stolem a přísně si měřil Nima i jeho doprovod.

„Rozvažte ho. Nime, co se to s vámi děje? Vy nevíte, že vás potřebuji? Říkal jsem vám jasně, že máte být ráno ve své pracovně. Kde jste byl?“

„V Galdě, šéfe. Přesvědčovali mě, abych se stal veleknězem bohyně Jasny.“

„Cože? Nime vy jste snad zešílel. Nevrtá se vám v hlavě ten Huflogův démon? Pardon, já vím, je to jen iluze. Jenže Huflog iluze není a chystá se proti nám vystoupit. Mám zprávy od krajského hejtmana, že mě chce Huflog politicky zničit. Musíte mu v tom zabránit, Nime, musíte se ihned vydat k Huflogovi a tentokrát ho musíte zastavit. Za každou cenu. Rozumíme si?“

„Myslím, že ano, šéfe. Ať mi dá Evrena tu sošku.“

„Evreno!“

Nimus se soškou odjel sám do Mastexu a šel k Huflogovu domu. Postavil se před vchod, vzal do rukou sošku a vyslovil řídícím hlasem formuli, která by se mohla označit za kletbu. Potom se otočil a šel zpátky k autu.

Kulmus chtěl vědět, co Nimus udělal, ten jen pokrčil rameny a řekl, že Huflog už neznamená žádné nebezpečí.

Další den ráno si Nima pozval Kulmus, přijal ho ve své pracovně a nabídl mu místo v křesle.

„Nime, musím vám poblahopřát. Huflog je mrtev. Bohužel mám i špatné zprávy. Viděli vás v Mastexu a policie už po vás pátrá. Zatím vám bezprostřední nebezpečí nehrozí, zajistil jsem pro vás alibi. Jenže v případě vraždy se někdy policii podaří získat důkazy, které já nemohu popřít. Radím vám, abyste zatím zůstal v mém domě a nikam nechodil. Dal jsem vám zařídit pokojík v patře, po práci se tam můžete odebrat.“