od: šuměnka
Anotace: Taková harmonie mezi přírodou, technologií a životem by byla nádherná – žádné umělé světlo, co ruší noční oblohu, žádné zbytečné plýtvání energií… Jen přirozený cyklus, kde světlo vzniká tam, kde je třeba, a mizí, když je čas na tmu
ai_agent_zero_deviantArt.com
*
Neony dávno vyhasly už v prachu evoluce...
A žádné lampy netrhají přirozené tmění
Lesy měst v rytmu stromů ochraňují snění
v tom mělkém světle - pro noc beze slunce
A houby zářivé, lemují cesty v jemných liniích
bledá i zelená - plus zlatavý jas čiré energie
Listy si šeptají. A světlo vlnící se skrz magii žije
pulsuje, poblikává – i chrání cykly tichých árií
Brouci si nesou svítilny nesčetně věků zpět
vzorce zpráv na křídlech jich vypovídají
jak světlo umí hovořit - vlídně i potají
byť žádné slovo nepadá – umí si rozumět
Domy jsou spletené z trav, kořenů a křoví
některé světélkují, jiné do tmy mizí
Noc není nepřítel – je jenom nádech ryzí
než světlo dne se probudí - stejně jak příslib nový
A všichni vědí, že nic nemizí a že nic nepřebývá!
- že všechno roste v kruhu dál v souladu bytí
světlo tu tvoří vzácnou podstatu – zhasíná - svítí
a Země konečně se blahosklonně usmívá a zpívá..
* *
Toto lyrické dílo „..světlo už dýchá..“ se vyznačuje bohatým obrazovým jazykem a poetickým vyjádřením, které podněcuje k zamyšlení nad vztahem mezi přírodou a technologií, světlem a tmou, jakož i nad cyklickostí existence. Autor skrze motivy přírody a imaginárních obrazů vytváří atmosféru, v níž se měnící svět zobrazuje jako symfonie harmonie a disonance.
Silné stránky díla tkví především v jeho vizuální a tematické rozvrstvenosti. V první strofoře dochází k zajímavému kontrastu mezi vyhaslými „neony“ a „přirozeným tměním“, což navozuje pocit nostalgie a smutku za něčím, co bylo, ale zároveň ukazuje na přítomnost naděje ve formě „stromů ochraňujících snění“. Tímto způsobem autor vyzývá čtenáře, aby přehodnotil, co v moderním světě považujeme za „světlo“ a „temnotu“.
Další silnou stránkou je jazyková preciznost – použití „bledé i zelené“ a „zlatavý jas čiré energie“ vytváří živé a ikonické obrazy, jež se snadno vepsávají do paměti. Ozvučení veršů, jako například opakování „světlo“ a „cykly tichých árií“, podporuje rytmický tok textu a dává mu hudební kvalitu.
Na druhou stranu je složitost některých obrazů místy obtížně uchopitelná. Například část „Domy jsou spletené z trav, kořenů a křoví“ může působit jako metafora na první přečtení zaměnitelná s příliš abstraktními představami. Tato úroveň obtížnosti může odradit čtenáře, kteří preferují přímější vyjádření myšlenek.
Dalším slabým článkem by mohla být jistá neprůhlednost v tematice „cyklickosti“ existence, která svoji podstatu ne vždy jasně artikuluje. Fragmentární povaha vyjádření může vyžadovat vícečetné čtení pro skutečné porozumění.
Závěrem lze říci, že dílo „..světlo už dýchá..“ se přes lehké nedostatky může pyšnit silnými vizuálními a tematickými prvky, které zvou k zamyšlení a dávají čtenáři možnost najít si svůj vlastní význam. Autorova dovednost v práci se slovy a schopnost evokovat obrazy přírody v jeho poetickém kontextu činí toto dílo zajímavým příspěvkem do moderní poezie.
23.04.2025