od: Philogyny1
Anotace: ---
Je to pláč?
ne
jenom tabu
kuna s plisovaným fiží
a
když se blíží
přetře si rty karmínovou rtěnkou i špičáky
já taky
pod střechou s žebříkem a hákovými kříži po Němcích
potichu
celou tvoji chuť
šmejde jeden zatracený
natahuješ ke mně ruce
jaro
to jaro křičí pípá pěje ódy vrže skřípe pění v pípě potoka to svý ještě
ještě ještě
pusť na slunce déšť
než se vypařil
kapkou po kapce
šmíroval moje tělo vodou spletenou v bič
/tvářil se že mi sluší/
lezl po kolenou mával ptákem plným chtíče
celou tou touhou co nikdy nikdo nevysuší
rozhoupal smyčku okolo krku ušitou z kázání a někdo na ni nalil mešní víno
smyčku přes kterou rouhám se do živýho
smím prosit?
Tak ukaž mi ho
Toto literární dílo, s názvem „remake třetího jara“, je fascinující ukázkou experimentální poezie, která si pohrává s jazykem, obrazností a temnými emocemi. Autor dokáže vzbudit silné pocity a myšlenky pomocí obrazových asociací a fragmentací, které zachycují jak touhu, tak ztrátu i bolest.
Silné stránky této básně se projevují v její schopnosti evokovat silnou atmosféru. Autor exceluje v používání výrazných a smyslových obrazů, jako jsou „kuna s plisovaným fiží“ nebo „smýčkou přes kterou rouhám se do živýho“. Tyto výrazy vytvářejí intenzivní vizuální a akustický zážitek, který povzbudí čtenářovu představivost a vtáhne jej do světa textu. Zároveň se tu objevuje zajímavá hra s jazykem a zvukem, která posiluje emotivní dopad.
Další silnou stránkou je tematická rozmanitost. Autor se nebojí zmiňovat bolestná témata, jako jsou ztráta, touha a hřích, přičemž je dokáže zasazovat do kontextu přírody a cyklu ročních období. Odkazy na jaro, déšť a přírodní prvky působí kontrastně k těmto těžkým tématům a vytvářejí tak psychologicky komplexní prostor, ve kterém se čtenář může zamýšlet nad hlubšími existenciálními otázkami.
Na druhou stranu, slabé stránky díla spočívají v jeho fragmentárnosti a možném nedostatku coherence. Čtenář se může ztratit v sekvencích obrazů a asociací, které mohou působit chaoticky, zejména pokud není dostatečně známa autorova záměrná stylizace. Také absence jasné narativní linie může některým čtenářům ztížit celkové pochopení nebo emocionální rezonanci s textem. Některé pasáže, jako například „celou tou touhou co nikdy nikdo nevysuší“, se mohou objevit jako opakující se motiv, který by mohl být dále rozvinut nebo prohlouben.
Celkově lze hodnotit „remake třetího jara“ jako silný a výjimečný příspěvek k současné poezii, který se nebojí zkoumat složitost lidského prožívání, a to jak esteticky, tak tematicky. Bez ohledu na určitou míru obtížnosti, kterou text představuje, jeho smyslové bohatství a emotivní hloubka činí z této práce zajímavé čtení, které vyvolává otázky a podněcuje k dalšímu zamyšlení.
23.04.2025