Divoká v srdci Kanady

Opět balím , opět po měsíci vyrážíme tam dolů...
Nacpat všechny bágly do vlaku, sledovat cestu přes vysočinu do jižních čech.
Kde čeká autobus ale jen krátce, tak se musí běžet, aby se stih..Opět
všechny bágly nacpat pod sedadla autobusu..a vyrážíme směrem tam,
odkud slyším volání.
Jsme na místě- cesta uběhla skvěle, kdesi mezi polospánkem unaveností z upracovaného dne a krajinou jsem opět zaslechla to volání..
Na nádraží čeká červená stará Dacie a v ní šedivý houževnatý muž se stálým mračícím se usměvem..Můj táta..
Opět nacpávám kufr báglama sedáme do auta a jedem.
Mezi lesy tam hluboko do strce České Kanady..
Sleduji cestu , která ač stará je stále se po ní pěkně jezdí i šlape.
Okolo jen stromy a stromy..
Táta povídá , co je nového..
Mlčíme, jsme rádi, že jsme opět tady..
A já když se zadívám, tam mezi ty stromy do houští...
Uvidím je..běžet..
..už čekají...

Zas bude běhat s vlky...
V sobě divoká,volná..
a přec jsem člověkem..