Simulace Hyperprostoru

I. prolog a experimentální graviton - epická próza zakřivená lyrickými skulpturami a prameny volných psychedelikatesních vizí...

 

Příběh bez obsahu (poznámky po proudu) obsah vtělený do příběhu, selasa matrixu, ozvěny mnoha dřívějších děl. Nadčasové skutečnosti. Alternativní historie, prostředky, organismy, knihy, díla, festivaly, filmy, odkazy na fiktivní světy a portály, korporace, firmy, federace, rodiny, rody, rasy, životy hvězdných stop, božské klíčníky, stvořitele, atmosférické klaviatury, a jinozemské změny a umění zaznamenané na obrovském seismografu prvního střetu.

 

Úvodní poznámky ke střetům ve světech svobody, technologické synergie i rozvratu, přístup k zónám šedé liminální integrace pater vědomí a zdvořilých sofistikantů nové generace, přístup ke skladům nitroglyrerínu a karmám sedmé generace vtělení, nitrožilní atestace a orální predispozice k pokroku, vítané trny i rohy bláznovství a bezčeřné lamentace zdvižných vln návratu, poslední tělo šamanství staré historie před vpádem singularity. 

 

Vratké předěly plné patosu a neblahé trhliny v zodpovědnosti za vesmírná tvoření, utvoření rotoskopických os izolace a lineární akcelerace individualismus, nahé ženské postavy přetransformující se jako genom a silikonový koš prsních plátů materializace kovu gynoida, černé vulkanické skla brýlý cyborg ženy, trojpod trojnožka na klíčových bodech jako dalího čáry nohou žirafí skoky po nahých plodech, pod povrchem slunce, mise na vzdálený okrov rudých planet a kučeravých příčlav a okostic zbylého prachu hvězdných těl hrdinů.

 

 

II.

 

Předkové mílených a mylných atestací na naší planetě, okamžiky vyvolané a vyvolené sami sebou, vykostěné předěly hostů neskutečna, neviditelné černé břidlice ze světla ametystu a onixové lávy plné pečetní krve, blízká a blížená blížení nových světů, na zacloněné čočce horizontu, přístav prahnoucí zevní sedimentace a přístavní klížení nových kluzáků jdoucím po kruhovém schodišti za světlem do věčnosti.

 

Jediná rovina za setměním těch pro které jsme obětovali celou blánu vnímání za celkem a celek za námi za sebou za pruhem který odděluje astrální larvy zón a okružních jízd veškeré celistvé z nádob spektra blaženosti vznícenosti a krvácení nahých otvorů za přeponou na druhé straně na druhé hostovské misi která je v nás vtělením a není možno ji přesáhnout nic cele než ničím než ji cele obsáhnout a protnou síťové dimenze.

 

Modrá strohost spisovatele na takzvaném rouchu od křísav a přísavek nic než slova měnící se v blesky a dálené balení svitků a světelných pruhů vžívajících čepelení a tvůrnění výměn za náplev a masu nových map k budoucnosti jíž se hodlá zabývat aby tak vměstnal a vyplynul aby vyniklul a zemřel v nezemíraní z každých vírů a čpení rostoucí a umírají vidiny zárodku něčeho nového neobjeveného a neurčitě nemožného za nových a předem nepromyšlených podmínek.

 

 

Hyperprostor sedmá rovina nové tvůrčí časovosti jež bez obzřejmých tišin sejde se na nevyrovnané části.

Měj na pozoru hlízu všech těch nových stran a strachů, které nevymění své dočkavosti za plavost.

Třikrát nádech, třikrát nová rovina existence, stranost z bezstranní, tanec a odstín který je v tobě zachovalý.

 

 

III. 

 

 

Stvořitelé hvězd

Mapy skončila. staré zámky a podzámčí hvězd uzavřely sklepní okruh. Po světech světla jen částicová zjevení. Obrkouhlé zaústění. Páteřní zaoblinky věku. Ráhny bez okostice a četné přízraky bavlněné skřípění kovu. 4epelce a zřepíření řapíků. Koncové neonové družstvo ulice. Ulice bez jiných než viděných na okraji. Svět baterek a laserů. Svět podzemí a nových barů. Svět ve kterém post-korporátní družice sledují každou novou vidinu zbohatnutí. Zbohatnutí na účet těch které jsme stvořili. Které jsme nechali slábnout a vyhasnou. 

 

Jít k hávům a astroletům. Mířit k prvopočátkům. První vzetnutí kloboučků matric a povídaček starých hustých dam na ulicích bez květin a bez příček narážejících do elevací. Právě ona forma nás zavádí neboť není forem. Vždy napnu otěže a vytvořím nepatrný blok. Není jisté kudy ho provedu či povedu je na vás aby jste přeskládali jeho smysl a obrátili tak tok vědomé energie. Některé z mých pokusů jsou méně obratné než jiné však kudy podbízí se vodopád tudy leze některá z vašich komor mysli a duší ven do nové nudy a nové nálevní pánve znicotnění a obrábění dalších právě vytvořených či zpatvořených nálev za nicotu a prach na plicích.

 

První zářez. Google blog. Příspěvky. Tuhá noc. Dlouhé rozpaky nad úrovní veřejné publicity. Praskání sonických nervů. První přehrávání mixů které ti navodí stav po němž jsi prahnul. Dychtící lidstvo. Dvojité párty a pletené čepiče staré ženy. Babiččiny lekce o životě a podmínkách které jej vedou. Není jisté odkud se berou jen že bohěhnou bohyně nakonec sami sebe v tebe když padá nebe a kamarádi ti věří a doufají že ukážeš neslyšené spojení v němž zvítězí odvaha nad neurčitostí a obrovskou nejistotou prvních sdělení před ukázkou světa kam plavou bohyně a přítelé jež určují noviny věku.

 

 

IV.

 

Paláce Vědomí

 

Páláce vědomí jsou mozky příchozí inspirace. V každém věku byla inspirace zjevením a naopak. ěco na konci řetězce prohlédlo. Miliony let evoluce si příčně vyvolily okamžik. Nikdo nezůstane neztrestán dokud jej neoblaží síla všetvorství. odtud až na věčnost láska přestojí všechna pokolení a všechny generace eónů o nichž jsi kdy věděl. Opravdovost se tváří jen neopravdově a vzdálené hory připomínají sny na nichž jsi nedávno večeřel a plavil se za niagárou dikobrazí krve slz. 

 

Bojíme se těch vizí kterým jsi nedůvěřovala neboť směřují počínání jímž se budou obírat kroky budoucích. A dopad je tvrdý a neskutečná kvanta se zhmoťňují na krátkých pomalých klávesách kosmu a ty jsi před nimi a vidíš že se spáří jak neotřelé magum tak fluidum těstovité prádelnice vět a přeskupů různé hodnoty slovní energie. 

 

Ve skutečnosti se uchýlil k pouhému napovídání a nalévání emblémů jinak tvárné hmoty jež utkává a je utkávává starých slovem a kořeny v kořenech hnětena a zpomalována nadějemi na vyústění závěr či dopuštění obratné spodiny obraznosti. Ze střelných prahů odvrácené litanie liturgická žežla chvějí svou neúčast na spánku stálých bdělých spravedlivých. Tvůrců membrán a nirván. Časonomie zdvojení odpuštění za někonečná přetékání a budoucnost lásky.

 

V. 

 

Chrámy Budoucnosti

 

Mí milí lidé tohoto století. Je mojí povinností vás poslat napřed. Všechno je záležitostí celku. Není záležitostí celku bez kořene prostředku. Zjemnělé kvanta jsou neuvědomnělé a není mojí povinností vás varovat před nezběžnými nesnázemi nekterého z mých textů tohoto temného paradoxu. Jizva mne inspirovala k opravdovosti. Celá má nemovitost nevinnosti explodovala ve dvou směrech. Klid se rozední až jej získáš nebo posvětíš.

 

Myslím jistými štítky a není jisté který z těch mocných a nemotorných ponorů vás kdy dovede do míst kudy se má mysl ubírala toho dne v nejisté a nesouvislé pasáži měsíčního světla zpomalovaného jen úbytkem blízkých motivů napovídajících cosi o předurčenosti v nezjevném. Kapilárou toho pole byl na místě penetrován jeden zodpovědný člen pobývající v blízkosti jatek nečetné vize nepatrné zodpovědnosti. jestli je tohle ještě tonáž žánrové rozvědky raději mi popřejte věk který si zasloužím nebo mne nechte spát ještě dalších stol let.

 

Ech hommo a kvadrilion enestace. Milodar sedmého novutoria. Kilotuna máslovité železné pryskyřičné hmoty se lne tanoucí lávou z pod plicních sklípek hor. Vesuv nesezdanné kolizní energie a naprstá připoutanost k robotí imaginaci přesných a chirurgických kroků laterárních hvozdů destrukce a eliminace. Je stálá a výsostná. Touha ničit vše všechno a všude na jedné straně a na straně druhé tvořit provázet a vzněcovat něco nesourodě nového a přesto eliminujícího destruktivního přesného a trefného.

 

Čast její pozornosti je úpínáná do svého středu. Kruh dohořívá a část řezavých šlehavých ohňů prohořívá starými plástvemi ze soukruží lithia amízní možnosti odpovědi. Ten který mne přivedl na výzvu napsat vědecko fantastickou povídku s prvky těžkotonážního neurofunku post-kyberfunkově a punkové rezolutnosti na kritickou odpovědnost jedince za rozvrat a členění do oneiromantickou holo encietnost pryskyřičníku kam sedával tichošlápek s břidlicema. 

 

VI.

 

Stavitelé Galaxií 

 

Stavitelé galaxií jsou motem nebo mohou být mottem lidí kteří létají na svých snech. Od nich se jen část z nich odráží do jiných zón šedých mostů ke galaxií liminálním odpovědím na počátek a smrt stromu životu a životní událost kreativního zlomu znovu uslyšíš slovo a to následuje po spolutvoření jen každý kdo kdy znal tu sílu ji oddělil od prvopočátku.

 

Sparklení a spóry cest jejichž průduchy daly porodit tento vesmír a na hrotu samotné třestkovitosti výbušnina výbušninová v ozvěnách podpěr invencí a nepřímých klíčivých větví rozhodujících explodací rozhodnutí čnělo se nad mořem svobody odkud vylétali z popelů fénixe andělé strážní a tkali melodii spásných uvolnění z pod ledové cordoby výčnělků známé síně vševědoucnosti.

 

Až poté se uhnětla celá ta inertní soustava o níž se nám nesnilo ještě v sedma dvaceti koloniích s pastou různě lichých letopočtů a krví spřízněných polí dálných cest mezi hvězdami a nač si tak naříkáš nač ještě toužíš naš se plavíš na onen svět a znovu na ten náš a znovu na dráhu která tě vyvolí vzpomínce co jsi zasel a vyrovnal se tak se svou minulostí a se svým břídilstvím. 

 

VII.

 

Mezzonové intermezzo začalo působit. Měl jsi vyjevi způsob který dal zrodit těm materiálům rozdílu mezi tebou a normální lidskou produkcí. Ve třech rovinách slyší ten stejný odstíněný rámus. Je to jeho sluchová televize a předsádky vítají satelity z jiného věku. A nyní při tom sevření smyslů se vrátí k táhlému dlouhého nádechu jehož rytmus poslabila síla počátků.

 

Není žádné fotonové intermezzo o němž by jsi nevěděl když nevíš kde začít nezačínej a přeskoč si na druhou stranu toho všeho buď jen tím kdo se nalodil do předurčení nebo do iluze nebo do zmatnění a iluminace jedné chvíle na konci když jsi vypustil vše co z tebe vytvářelo pach žadostiučinění a slastné navrácenosti původním tendencím tvé kolektivní rezonace.

 

Před vstupem na letiště se tvořila dlouhá fronta. Ruské kolo vysílalo všechny světelné obrazce do stran na které oko kdy nepohlédlo. Shiftující podprahovost klingonské technologie. Barevný šumák a bublifuk v jednom zábavním parku. Na co je výsost světa když ji nemůžeš použít jako odrazový můstek do světa k němu jsi přitahován nebo jímž jsi ukován. Tím že buduješ se vracíš k tomu co má být ještě před tebou a pak vzniká druhá stížnost na závist a ploužení se tvého ducha jímž tolik pohrdáš dokud jej celý nesklidíš a nepošleš dál tomu kdo pro to byl zrozen.

 

 

VIII.

 

Podklíčí programu

 

 

Z pod nanicovatělé překážky vykouzlíš diagram. Diagram stahované žíly a slasti na kterou nejsi připraven. Tím že tiším tvé bolesti nacházím tvé marnosti a ještě jeden úder tě dělí od rozhodujícího okamžiku kdy se staneš tím co tě dostoupí a co překoná tvou osamnělost tvou harfu účastné přehrávky jedné a té samé vteřiny šluknutí při dvou tisících ampérech vášně. Faradaxova klec spouštějící se pří obláčcích dýmu a vodtvářené nafukující se bublinky padají jako kapky potu na zádech kosmických milenců. Tanec neustátá a dveře programu se budou navždy vzdalovat v podklíčcích vábné síly těch linek jež zůstanou neprolhaností nad nesvobodou a neúčelem takových jednání jako je to Tvé.

 

Kam jsi zašel drahý padavane jsi to ještě stále ty v podklíčí programu rašíš a získáváš zkušenosti které vydělily se na začátku cestu kdy jsi mne vdechnul a objednal sis tak život na který nezapomeneš jenom ty ale i celá hrstka tvých současníků kterým jsi připadal tak paradoxní a nerozvážný jako sám sobě a přitom jsi věděl že narovnaný život něco stojí dokud se nepostavíš před samotnou tvář reality před samotnou tvář rozhodnutí stát se spisovatelem a změnit život sobě a mnoha dalším co kdy po tobě udělají podobné osudové rozhodnutí jemuž je třeba věřit a vydávat se za něj ve chvílích k tomu určených a k tomu zamílování hodných jako kdy která lidská bytost věřila v početí nových myšlenek a nových svobod člověka. 

 

To jsou stejně silné příklady jako ten na druhé straně. 

 

 

 

IX: 

 

Permutace pergamenu

 

 

Není co by znal. Není na co by navázal. Není z čeho by se inspiroval. Ani název neseděl s tím co toužil napsat sobě za příklad. Jako vždy umocněná a jedinečná touha vyznat se ze své napovědy ke světlu ze své osamnělosti a sevření ze své nepředstavitelné krutosti k nárokům na platnost jediné vlastnosti myšlení a jediné opravdovosti co kdy utkvěla v paměti zakázaného těla v dimenzích věku i bezvěčnosti. jsou další komory o nichž jsi nevěděl a nesnaž se vypadat kýčovitě když jsi zajisté samý originál.

 

Kdybych kdy navedl našeptávač k tobě věděl bys že má pomoc přichází na dvou rovinách a ty jsi pochopil patrně pražádnou z nich. Jen uvaž že tvé cesty a znalosti jsou minimální a připusti že se hodíš jen na jedinou věc. jako zapisovač myšlenek po sobě nejdoucích jednou dvakrát za sto dvě stě milionů let. A přece být tou myšlenkou. není svátosti před předsevzetí. měl bych počkat a možná přestat. Jenže psaní a živobytí je návykové a není před čím by ses měl zastavit. Buď připraven tomu čelit vzdorovat a pozorovat vesmír v jeho zjevené i nezjevené kráse. Neměl připomínky k neviditelnosti!

 

 

X. 

 

Všechny úsvity bez přání byly mým desaterem kdy jsem byl schopný srovnat si v hlavě některé z těch zbytků levitujících v hlave které v našeptávači věků vytvářeli zhmoťnělé tělo myšlenky a dávali tak naděje těm kteří jimi byli obdařeni aby mohli stvořit nebo přepsat budoucnost takovým písmem které by pak zachovala rovnováhu a harmonii těm ostatním písmům které kdy vznikali vznikají a budou vznikat na téhož planetě soužení utrpení plahočení a strmé vzněcování s do záležitostí určených nikoliv rozumu ale temných přísvitům vitální korespondence fantazie a vesmírné představovosti jež plachtí z tajnooka snubného.

 

Až po letech nahlédl po pokličku tomu textu který kdy nemohl vytvořit nebyl by vyhořel na některé z půd jímž byla podmiňována jeho budoucnost. Budoucnost vladaře a opory topných tělesech myšlenky určené k estimatizaci a optimalizaci bdělých stavů a opačných polarit jedné rozhodné mise za tím bodýt svou budoucnost. Spojit malomocnou předurčitelnost a vrávorající synchronicitu a dostihnout tak nepředstavitelné. Jenže komu se tady předsezvdávám a jak vím že život je živote mtoho co je ještě živé v představitelném. Copak se znovu s tebou neshledám když tě nepotkám čtenáři mezi svérazností a mistrovstvím jemuž jsi podléhal když tě nechali na chvíli obětovat sebe.

 

A pak jsi umřel. Ale ne jen jako. umřel jsi doopravdy a mnoho lidí chodilo na tvůj hrob a pohled na tvé jméno je unášel do jiných končin. Do jiných sfér jak by se řeklo po staru. A ještě jedna věc co by tichošlápek rád dodal než dočká se  čtenář konečného cíle. Vídí-li jeho představivost do dálné budoucnosti čím mu asi bude minulost než tělem mýtu a času na začátku toho celého dobrodružství ? Vidíš se vznášet z tisícerých Vesmírů tvá hvězdná aura tě unáší v dál kormidluješ a řídíš svoji budoucnost. Věřili tě psát velkým písmem a pravou rukou to co je náhodné a ty jsi jim ukázal že hvězda předurčení a hluboký smysl pro osudovost je stále na živu v těch kterým patří svět a jeho budoucnost.

 

Veškerá energii nám ukázala čeho je schopna. Když se podíváš zpátky uvidíš jen stíny. není kdo by co psal. silulety měst se ztrácejí v příšeří. Svítivé plody temnoty. Nevím kdo jsem a kam kráčím. Přiznám se podívám se do zrcadla. Kam se podělo. není jej..? Je-li fuč kam zmizel svět za nímž se propadliště dějin stále ohlíží na ty co se ještě nerozhodli v co věřit a podle koho tančit. Jenža já mám dneska zatraceně jasno. Možná se vzbudím za sto let úplně v jiný kůži a v úplně jiným vesmíru ale dneska a teďka mám jasno. Tento den vím to a chci věřit. Upomínám na zázrak dvou rovin rehabilitace stvoření a nestvoření. Otcové naších míz a matky naší inspirace ční ve věčnosti a my je ignorujeme zatímco materiální obři tomu přizvučují všechny ty bilance sebestřednosti a vyústění. Obranná aura trvá a sílí. není koho by tě napadlo vzdorovat. Podlehnul jsi mým mízám. Oheň sílí. pavučina věkl narůstá. Šípky a šibřinky příběhu se zrodí až prolneš k tišinám a odpovíš si na nejniternější otázky. 

 

není otázek bez předpokladů a není předpoklad který byl kdy zrozen.

v tomto místě řeká odchází jinam a za ní jen prázdná židle a klávesnice.

nebe je za stíny a nechť si jednoho dne řekne že svázal své konvnece aby podlehnul těm které slehli zem.

 

Odletím a vznesu další příliv.

těším se na zábal a nábal shledanosti s tebou.Budu přítomen po všechny věky věků.

Ať tomu věříš nebo ne.

 

Zářivko osudu.

Přijď.

 

Neuvěď nás v omyl.

Pohleď na svátost zjevení.

A další podobné nitky.

 

Cetko.

Otroku.

Labuťi bez šíje.

 

Smyla jsi mne?

Stále bloudíš?

Koho to napadáš ?

 

víž že jsi na konci

stále mne hledáš ?

Stále mne žádáš ?

 

Už jen dvakrát nebo jednou.

Parta je klíč.

Kudy se vydali

ty klíče...

 

...lupkání silikonoidu

  blankytné nezbytné

    cíp bdělých sil

 

       ostrovy bez pásem

 

           krásné stavby na konci světa

 

              nové a staré slité v jeden proud

 

                 tiché a tižší výšiny

 

                   až zazní gong až se setmí

 

                    copak jsi někdy slyšel gong ? 

 

                        zvony písně tance mísy

 

                                  didgeridoo    kytary

 

                                      mixéry   reprobedny  

 

                                              cvakající zuby zoubky a kotlety

 

                                                   dávné zatmění těch kteří zvítězili

 

                                                       starobylá hudba na počátku bez hranic

 

                                                          ozvěno ozvěn nebuď mé tance

 

                                                              vracím se na začátek k posvátnému

 

                                                                  mezera zaplní prostor a ty nezemřeš

 

                                                                         běh splní neslévaný a ty zapomeneš

 

                                                                               zapomeneš že jsi kdy toužil psát

 

                                                                                      zapoměneš na všechny sv ambice sny 

 

                                                                                           aury čakry svatá nepřítomnost zjevení

 

                                                                                              blízká odpověď na mimotělní aktivitu člověka

 

                                                                                                 odpověď na potenciální svědectví budoucnosti

 

                                                                                                   odkud se navracím abych tkal karmu generace¨

 

                                                                                                     abych stál jako kosmický maják vizionářů na předsunutém měsící

 

                                                                                                          kam zlatý cíp hvězdy odvál kousek zá hvězdný prach

 

                                                                                                             a miliony světelných mil a miliony těl miliony vítězství

 

                                                                                                                  (naděje tichá modlitba pokleknutí oslnění rozsudek mlčení podpis a smrt)

 

Úvětí počátků

Styl románu?

Zápletka světla

 

Let it be Light!

 

 

XI.

 

 

Astrální vandalové na dvouplošnících propadající se zříceninou. Jejich nenechavé prsty se vrací orbitální klaromezií. Mezi mezní klaviometrem rozprostírající se groviální enthuzianasté. Milenci více než dvou rovin skutečnosti se rozlévají do proutěných saků napuštěných bylinkovým máslem a jezerní kotlinou sedmého věku. Vě věku se střídá nálada podle obrovského měnavce se střídavým proudem killoton wattů.

 

Mezi astropiloty se zátěžovými testy stojí břidlice blíž než si myslíš. Myšlení je odraz sonického patternu gravitality vyloupnutého z jiné dimenze. Hovořit o dimenzích je totéž jako slepovat zámkovnice přítomnosti. Poukazující úsus prstence sjídá dávné sedimenty tělesné pozůstalosti hmoty. Mezi pršící tragédie našeho století patří pistolnice z merhautky. Její váha má upilované strategie pro silná rozedmutí jednoho písečného mecenáše.

 

Šupinové lodice sající chytlavě zkumavky našich nezemření. Nivouce se pohledávat za temenem časoprostoru. Kdyby oje rotoru byla žoviální hranostaj pozornosti několika milliard prvním dropů kapek atomového ekvivalentu tučné hudební liposukce. Kštice říkající kuš. Nastřelená kuš nastraženě třímá provaznici chmatákova přilkování. Rotující čudlíky stávající se želatinovou okovovělou bavlnou přátelských intencí. Vize nastřádané jako dědictví velocipedu v jedné hofmanově bassové lince.

 

XII.

 

 

V jedné ze dvou lithiosferických větví se rozprostřela temná neonová disfunkce sedmi tisíců propojených mozků promítajících budoucnost naší rasy. Všechny karmické zvony se změnili v mo'ebiovu pásku a extrapolace závratných tempomatů budoucnosti se střetnuly ze zmírňujícími imprinty na akustického polohovači dějin. Mezi souputníky na mixážním půltu půl tuctu vodíkových pum podvratné ideologie beatu a beránek v bass oceánu ptáčích plačníků sametové ligy extáze.

 

oříšky rozlousknuté hlavou zdviženou do let tekoucího vibrujícího milodaru na konci lidského času. Sedm set sedmdesát sedm úderů za minutu v tělo nekonečného leteckého místa velkého krachu. Divinitezimální smrtění některých pružin lobotomické neurointenzity kvazivibrace. Fontánky fotonových křižníku lapidární fotonotility. kvadratické dermární fertility a astrocykly v rytmech devastující pointility. Sedm závěrečných výkřiků za dj-ovým pultem.

 

Masakrální ovace před úsvitem nové hudby věku. Kolizní konfrontace mnohakřídlých multižánrových distorcí a konjukčních sítí napříč univerzem elektronického jezera tititacca. Věrností slevy pro dostatečně velká náhlavní sluchátka mimozemské inteligence. Transmigrující těla odlitků cirkulující napříč kosmickými branami. Juxtapozitální dermatika současnosti a vřící niagáry na začátku prvního tanečního zakletí. Nejskutečnější nadskutečno vysvobození. Zrada za branami lásky. Nadhlavník a obchvat nekonečna.