Hudební Explorace

--- --- --- --- --- --- Rozpor Tondy Szedílka a Viktora Hanačík. O boha a přesvědčení.

Životopis postavy: Tonda Szedílek se narodil Katuší a Gunárem, ale ten Tonda, který byl zplozen právě Gunárem, neboť Katuše byla skrze chlapy, a přelétavá, tedy její prostor je zavřený, 

'procházím se divadlem ďábel se strachem je ve mne a není to světlonoš'

'Na balkóně přemítám o vztahu ďábla a lásky, jsou to protiklady, ďábel znesvařuje lásku, ta jej však překonává'

'Ďábel a pravda jsou v rozporu, poď ďáblem si představuji zlé psychické konstituce'

'Jediný způsob jak porozuměť svým niterným komplexům a pohnutkám je přes neochvějnou víru, rozbor vnitřních obsahů a pevný podklad svých přesvědčení.'

V tom se odráží Tondův charakter, Tonda je oblíbený ve třídě, holky se do něj zamilovávají, to on dostává, ale znát svůj nemanželský původ. On je v podstatě hlupáček neboť je přesvědčený, že jeho skutečný otec je na nebesích, že tam skutečně je shledá se s ním, ovšem v jaké pobodě, má určitou inteligenci i určitou představivost. 

'Před zavřenými dveřmi, nic mne nechrání, má vírá se láme o pryčny ze strachu a úzkosti'

'Přes tyto nedokonalosti, nedozrálosti v lidském prožívání, se nacházím často v protikladném niterném Vesmíru'

'Je v tom nedostatečná snaha vyvolat kladné konstituce duševní nebo destruktivní následky mých předchozích počínání, slabá povahy tvých volání a upírání vniřních očí a oří k Bohu'

'Milenka má v sobě ďábla, který je bezedný, zároveň má v sobě světlo, světlo anděla a nadčasové přitažlivosti, která je intimnější a vroucnější než fyzická přitažlivost a sexuální vesmír prožitků'

Tonda Szedílek v sobě drží nevyjasněný konflikt, neznalost sama sebe skrze nalomený vztah s otcem, kterého on vůbec nepoznal, kdežto já otce mám a vychovával mne, ale náš vztah brzy po rozchodu ochladl a z mé strany mnoho lásky k němu neplynulo, on se držel zpět, ale dopřával mi materiální hodnoty, které mne držely i při studiích v relativně dobré psychickém rozpoložení. Ovšem tady zacházím s přitažlivostí dále. 

'Nacházím se uvnitř budovy divadla a zkoumám zvláštnosti boží mysli'

'Nahoře nad pódiem je napsáno Bůh, ale otevřeně se o bohu nemluví'

'Je v tom mnoho co bych bohu pověděl a on všechno snese'

Otázky rozporuplnosti a konfliktů jsou podnětné a zajímavé, ale zároveň bolestné a fascinující. Tonda Szedílek se snaží Samka přemluvit, aby s ním šel na nebesa, je to v podstatě strhující dobrodružství, takto jej vnášet do děje, do života postavy přesvědčené o svém vykoupení, on je individuálně přesvědčen, že mu bude lépe, že tam nahoře, v jiné dimenzi, na nebesích je lepší život. 

'Někdy to mravenčení utíká, uniká, jako bych jej nedovedl pojmenovat,

 stáčí mne nůžkami, je v tom potlačovaná nutkání změnit svoji bolest a utrpění 

na něco odlehčujícího, neprožít si jej, nepřijmout, ten vztah velké negace, to rozporuplné vytržení useknuté v půli'

'Aspekty existence, že musíš být v práci a dělat co se ti řekne, ne že bys tam byl dobrovolně, vyjasnil si vztah se svým zaměstnavatelem a znovuzhodnotil platové ohodnocení, ale tato otázka se také týká ďábla, no ne?'

'...Přehlušilo mne mé niterné ticho, opora a opona mne snáší k zemi, už nevím kde končí tento Vesmír'

Ještě jednou má postava Věří, silně je přesvědčena, že půjde na nebesa, já musím tomotu přesně uvěřit, že půjdu nahoru na nebesa, ale mám to rozpůlené intelektem a představivostí, hledám poslední odkaz za smrtelnou slávu, hladím si své ego, ale v tom to není, je to v síle odevzdanosti, jestli toužít stát se charakterním hercem, co dokáže skrýt své niterné pohnutky a zrodit pohnutky postavy, být s ní být v ní žít jí.

'Už jako mladík jsem snil o tom, že ztvárním jednu z postav, a v lese jsem si na psychedelické droze užíval nesmírné množství svobody, tu hloubku, kterou omezovala jen droga sama a mé úzkostlivé přesvědčení o konečnosti, nedůvěra v živé tvory, mne podobné, tak začíná ten rozštěp, rozštěp v mojí hlavě, nikoliv v mém srdci, ten nastal při chtíči, lačných létách a milostném trojúhelníku v Brně.'

'Tonda je bradou k nebi, to on dává najevo co je v něm a co se v něm hledá, musí najít pravdu ve svých slovech i když se o něm říká, že si vymýšlí, již jej nezajímá co si o něm myslí, neboť nebylo by lepší odejít s ním? Nechat za sebou obálku se všemi těmito myšlenkami, zabývat se tématem sebevraždy mi přijde smysluplnější, než psát milostnou poezii o rozkoši a smrti'

'Abych si tak připomněl, musím jít cestou modlitby a ryzího zaujetí pro svátost svého citu' 'Vyčistit svůj cit, znamená být přesvědčený o své víře, nezlomná víra je něco co tě zatěžuje na duši, mezi texty jako je tento lze najít zlomky ďábla nebo syndrom skryté psychické nemoci, kterou se jako autor zaujatý podvědomým, surrealismem a schizofrenní obávám' 

'Ale dokážu to reflektovat, takže se mé myšlenky nemůžou skrývat, jsou pravdivé tak jak jsou, ale to se vrací na povrch každý z těchto životních cyklů'

'Mám prvky jež mne dělí od ostatních jsou to extrémní zaujetí pro vizionářské stavy, ale ty jsou v podstatě darem od boha, ovšem strach realizovat své myšlenky živě tě žene za tvým jiným živlem a tím je smyslnost, hlad po smyslnosti, radost z neukojitelného'

'Ověřovat si stopové množství ďábla, ohraňuj mne majáku, architekte vesmíru, před tímto zločincem, je to obraznost sama, jež si projektuje vlastní strachy a frustrace, někdo kdo rozumí duši, a dokáže v ní pátrat, zkoumat tak duše ostatních, vyhledej jeho pomoc' 

Jsem úplně v pořádku a tohle jsou roztroušené úryvky divadelních her, kterých v budoucnosti napíšeš ještě moře, ovšem kvalitou budou velmi kolísat, ale budou mezi nimi i hodnotné a nepomíjivé kusy, hlavně ty řešící aktuální vztahy a nadčasové problémy, i ty složitější na pochopení a zahrávající si s divadelní a textovou formou

Tonda A Viktor splývají s jedním Vědomím, když jsou v hypnotické pozornosti světla, poté nemohou rozštěpit své vědomí, dýchají v jedno, Viktor je upozaděn, tam se rodí Tonda, je sdílený, jeho vztah k Darince je opravdový, jen přes to, že Darinka je k němu otevřená a přijímá jej a nakonec ji přesvědčí, aby to zvedla, 'To třeba to s tím Tvým otcem bude lepší než s tím mým,' Znamená...

Neznamená to nic - jsi prostě psychoaktivní deviant

Buď tak laskav a polaskej mne

je to částečný delirium tremens'

'Tvá hra má být psychoaktivní

ale jak udělat entheogenní hru

to je hra probouzející v nás boha'

'Taková hra musí mít pořádné herce

 takoví herci jsou přes klid stínohry pořád božští'

..........

'Entheogenní Vesmír by musel mír mnoho vizuálních prvků, které přesahují běžnou denní percepci a představivost, taková hra by musela pocházet z pera mimořádně nadaného a nápaditého autora, který má odvahu a prostředky realizovat novou etapu dějství přímo uprostřed procesu'

Zásady a chyby ve tvém myšlení jsou přímo uvnitř logického systému, který je uvnitř Tvé postavy neustále narušován'

'Takové napadající paradoxy jsou náhle změněny'

Ať utichnou hlasy v ticho,

snoubí se v jeden,

v jeden jediný život,

ať už tě najde kdokoliv'...

......

Zapomínám na to co jsem vytvořil:

Na slamastice vyzkouším něco nového:

 

Vezmu si mikrofon: (Nádradní mikrofon/lidskost jako rekvizita)

Svatý mikrofon, mikrokondenzátor, fotonový donátor,

Vrátil jsem se po půl roce abych v toko svých soků zemřel...

Vyvrátil jsem jádro monologu a nalogoval se ve fraktální synagogu..

..pohřbil přitomnosti set né nejmenuji se skynet..

nevadí mi fet...

 

 

 

 

V první myšlence bych rád vyjádřil svůj vztah k hudbě a ve druhé potom v jejím vytváření v dnešní době. Můj vztah se odvíjí od toho co je uvnitř, když mám svůj vnitřní prostor a dokážu si jej osahat, hudba jej poté formuje, nebo ovlivňuje do té míry do jaké to nechám dopustit a proto se mi líbí to teplé vroucí lidské spektrum, ne ten chladný odtažity izolující vesmír tam venku a v naší představivosti a ve představivosti budoucnosti, ta archa otevřená do Vesmíru a do života, taková jakou jsi ji zrodil a nechal otevřít aby proudila, aby žila, aby tě směřovala, k hudebnímu tvoření potom s tím související masa možností a náležitostí to co tě vyjadřuje co tě přesahuje, ta vibrace ta frekvence, to hrát na tu citovou a citlivou strunu na tu hlubokou strunu jak se to má. V tom je hudba a hudba má vyjadřovat srdce, ovšem existuje i mechanické srdce, srdce stroje, srdce počítače, to je redukce lidského a vesmírného srdce a tu také lidé vyjadřují a vyjadřují ji všemi prostředky a zvuková dimenze je jen jeden z nich, v tento moment vyjadřování je podřízeno slovům a já jsem slovo, já jsem decibel slova, valící se basová linka, dosedající beat, dosedající lavina částic co se zcelí na konci Vesmíru v jeden. 

 

První myšlenka co mne provázela, myšlenka na objev hluboké kreativity v sobě, myšlenka na svátost prozření a osvícení, ono osvícení, to hluboké nepřetržité plamenné bdění, ke kterému může hudba směřovat, nebo tě provázet, jen ten pocit kdy jsi v extatické blaženosti a pak se vracíš do života, do pocitů a zpátky zase zpátky tam kde tě naleznul onen příběh ona štastná látka ona látka duchovního života, života básníka, neboť básník ve mne je básník tklivý, básník temný, ta člověčina co svrbí a exaltuje až na konec lidskosti, tam kde končí lidskost začíná mechanická hlava a ta hlava konstruje zbraně, letadla a samopaly, aby nás ochránili, nebo v horším případě zničili. 

...