Molo jezera

Zastav se
Ohlédni se
Nadechni se
Výdech
Přítomnost
Vjem

"Ovíněný vítr Čtverák je v extázi." Reflektuje rybář na okraji jezera. "Rozpustile vyhrává na struny vln, rozebíhá se po molu, pozor na tu nádheru!" A oblečení vzlétá k úpatí a pozvolna jako chmíří unášené vlnobitím o lodní příť na šířokrásné moře. Pryč od majitele.

 ---------

"Jak rádio tlačítkem vypnu myšlenky v hlavě a je pusto." Rybář s jiskrou v oku dodává. "Vy, nalezl jste blaho ticha bytí." V údivu zrcadlím svou životní cestu za tímto cílem.

-------

V blankytné tkanině prožezané paprsky slunce.
Nad hlavou váčky vaty práší zprávy z nedaleké jámy kaluží. A pod vidinou budoucího ticha.

Jak ve snu stojím na úpatí mola nahá
pohled na dno čirou lagunou.
Rozebíhám se a skáču střemhlav dolů.
Hledat sebe a proměnit se v tebe. Vodní vílo.

Tlak
Dlaně rozevírají hladinu.
Objímá mě bezostyšně lehká H2O.

Hydroskopicky dráždící buněčná struktura v ní
2 příčí látky vesmíru meziré v
Odlesku sahajícího objetí.

Lehce vibrujou esence života nesené vodou.
Lehce cvrlikají na pomezí větrného mlýnu ptáci ve vodě tlumně burácí.
Lehce z pod hladiny stoupám k nádechu.
Lehce je duši v naplněnosti dne paprskem slunce.
Lehce se vytrácí ve výdechu negace.

Lehká až za horizont budoucí.
Lehká jak pápěří.
Lehká nahota před skokem do vody.

Vlhká na dně rybníka.
Vlhká uvnitř myšlenek.
Vlnka uvízla na hrudi.
A co dál pohled na nebe a do sebe.


Zhmotnělé myšlenky letí.