Tajemství hradu Bradavic - 2.kapitola

Tak když naše nové spolužáky zařadili do kolejích, následovala hostina.
Koukla jsem na Toma, jak si nakládá na talíř porci kuřecích stehýnek.
,,Zase se tam díváš, Seleno" Okřikla mě Lissa Potterová.
,,To já, nedáš si tenhle vynikající nákyp?" Změnila jsem téma hovoru a pak jsme probírali samé, nedůležité věci o klucích, který jsme v létě potkali a samé tlachání, které mi připadalo nudné a takové dětinské.
***Tom Raddle***
Zase se na mě dívá! Ach, jo, jak já si přeju, abych jí mohl využít.
Čistokrevná vlkodlačka, ta by se mi hodila. Oplatil jsem jí úsměv a hleděl si jídla.
***Selena Weasleyová***
Můj bratr, Lawrence sehnal pár rachejtlí.
Tak jsme je odpálili z okna a sledovali ohňostroj.
Lidé z obrazu si zakrývali uši, jak nesnášeli tenhle zvuk.
***
Ráno jsem vstala předčasně, naházela do brašny věci, učebnice a pergameny a brk a inkoust a šla se umýt.
Byla to samospouštěcí sprcha.
Když se řeklo heslo, uměla ovládat vodu sama od sebe, jak si mysl přeje.
Po té jsem si vyčistila zuby.
Jednoduchým kouzlem jsem si vyfoukala vlasy a převlékla se do nebelvírského hábitu.
Na snídani jsem si vzala brašnu a učitelka nám včera rozdala rozvrhy.
Byla jsem našprtaná a díky svým vědomostem jsem získala několik desítek bodů během dne pro naší kolej.
Studenti z naší koleje mě chválihodně obdivovali.
Po famfrpálovém tréninku, když jsem chytla zlatonku, jsem se šla na obědvat.
Po cestě na chodbě jsem potkala Severuse Snapea, který mě vstoupil do cesty.
Dneska je úplněk, ale nic mi nehrozí, skvěle jsem spala.
,,Vypij to" dal mi elixír, který chutnal, jako shnilé bahno.
,,Děkuji, pane profesore" poděkovala jsem upřímně a zanedlouho byl kelímek elixíru ve mě.
Nechápala jsem proč, ale nějak mi nepomohl.
Začala jsem se o půlnoci sama sebou škubat.
Pak jsem se proměnila ve vlka a utekla jsem z hradu.
Zavyla jsem, vůbec jsem si neuvědomila, že polovina hradu tím vytím byla probuzena.
Proběhla jsem kolem mozkomorů a namířila si to do lesa.
Tam jsem usnula.
Ráno jsem se probudila v hábitu, zachumlaná v hromadě listí.
,,Ty jsi opravdu neuvěřitelná" uslyším potom Raddlea.
,,Vzbudila jsem tě, že?" Dávala jsem si to za vinu.
,,Ne, ale mohla bys mě sloužit. Vítej. Jsem lord Voldemort, jen taak mezi námi" zašeptal mi do ucha, pohladil mne za vlasy a políbil mě.
Kdybych tehdy nebyla tak pitomá a nenechala se využít!
Ale jeho kouzlu se nedalo jednoduše oddolat.
Zavyla jsem lidsky a on se jen hloupě uchehctl.
,,Po tomhle jsem toužil ode dne, kdy jsem tě potkal" řekl mi a dál mě líbal.
A tak jsme tam stáli a líbali se, on mě poprosil, abych o tom nikomu nevykládala, což jsem mu musela svatosvatě odpřísáhnout.
Byl pátek, to znamená, že je víkend, odebrala jsem se s Tomem Raddlem, mojí velkou láskou, na hrad a šla rovnou na hodinu, kde nás učil profesor Binns, byl to jen tak mimochodem duch, takový ničema, co si zapomněl svoje tělo občas a když jsme si zapisovali poznámky a on mluvil, náhle si vzpomněl, že v ložnicii nechal svoje tělo a šel si pro něj, zatímco my jsme usínali, jeho uspávacím, mluvícím tónem.
Po vyučování jsem si udělala domácí úkoly, i ty, co nebyli nutné, ale já jsem měla dlouhou chvilku.
Pak jsem šla a šla a přemýšlela co dělat, abych se nějak zabavila.
Před zdí se objevili najednou zničehonic tajemné dveře, objevila jsem komnatu nejvyšších potřeb.
A v ní byla spousta věcí...jako třeba košťata, židle, takové ty zakázané knihy a spoustu dalších krámů, klec s rarachy, kteří mimochodem dělali hluk a já si našla čas a vytáhla jsem knížku magie nejčernější, zakousla se do ní a četla, přitom jsem ukusovala jablko.