Tajemství hradu Bradavic - 3.kapitola

Čekala jsem až skončí vyučování.
Chtěla jsem mít klid a zašít se v komnatě nejvyšších potřeb, kde jsem si chtěla odskočit na wc, ano, byli tam i toalety.
Třeba narazím na nějaké další čtení.
Dozvěděla jsem se v magii nejčernější spoustu zajímavých věcí.
Že Albus Brumbál nikdy nepoužil smrtící kletbu, to je jasný, vždy´t to je profesor obrany proti černé magii.
Udělala jsem si tam v klidu úkoly a vypila tekutou čokoládu.
Pak jsem se rozhodla prošmejdit, co se v komnatě až na to haramburdí, ukrývá.
Našla jsem takzvaný kus pergamenu, Pobertův plánek a korunku.
Diadém, vrtlo mi hlavou.
A pak jsem se podívala na zrcadlo, co v něm je.
Uviděla jsem tam svého zesnulého pejska, Mourku.
Vesele štěkal a vrtěl ocáskem.
,,Tak jsi tu zase, Seleno?" Ptal se mě nějaký hlas.
,,Pane profesore, to zrcadlo" vyhrkla jsem.
,,Tak jako jedna z mnohých, jsi objevila zrcadlo z Erisedu. Doufám, že jsi zjistila, co už vlastně ukazuje?" Já se podívala do zrcadla znovu na Mourka.
,,Takže ukazuje, po čem toužíme" promluvila jsem.
,,Ano, i ne. Nejšťastnější člověk sám by viděl sebe, takovýho jaký je.
Tobě se stýská po pejskovi, který tě chránil, tak to je pochopitelné" souhlasil Brumbál.
,,A co v něm vidíte vy?" Ptám se.
,,Já? Vidím sám sebe, jak v rukou držím bavlněné ponožky. O Vánocích mi posílají samé knihy, tak by to chtělo změnu, poněvadž ponožek nikdy není dost.
Zítra se zrcadlo přemístí na jiné místo. Mnozí lidi kvůli němu totiž přišli o rozum. Nestačí jen, Seleno, prodlévat ve snách a zapomenout žít. A teď už na kutě. Jo a žádám tě, abys ho už víckrát nehledala" požádal Brumbál a najednou byl ten tam.
Později jsem si domyslela, že to s těma ponožkama nebyla pravda, za to mě došlo, že ta otázka byla moc osobní, tak jsem trochu zrudla.
Nicméně další dny už jsem poslechla Brumbálovu radu a nešla jsem do komnat nejvyšších potřeb.
Měli jsme před sebou famrfpálový trénink, to jsem si slibovala, že mě rozptýlí.
Korunku jsem nechala na místě, nemůžu si vzít něco, co se mi sice líbí, ale nepatří.
V učebnici dějinách Bradavické školy jsem se dozvěděla že to je klenot matky ducha Helgy z Mrzimoru.
Při famfrpálovém tréninku jsem pochytala všechny pingpongové míčky a Wood měl radost.
Pak jsemšla navštívit Hagrida, našeho bradavického hajnýho, který měl být v pátem ročníku, ale před dvěma lety ho vyloučili a pověděla jsem mu o zrcadle z Erisedu.
,,Nelam si s tím hlavu. Brumbál má pravdu" souhlasil s panem profesorem Hagrid a sledoval, jak zápasím s griliášovými hrudkami a popíjím čaj.
Cestou jsem si jich nabrala a dělala jsem jak mě chutnají, abych neranila Hagridovi city.
Potom jsme odevzdávali podepsané formuláře do Prasinek, jediné, kouzelnické vesnici v Bradavicích a já se těšila, že se uvidím s Tomem.
Jenomže setkání s Raddlem nevyšlo, tak jsem mu v Medovém ráji koupila spoustu skvělých zákusků, ze kterých bude mít určitě radost.
Mám mu povědět o komnatě nejvyšších potřeb a říct mu to o tom zrcadle z Erisedu?
Ne raději ne, byla jsem na pochybách, tak jsem držela jazyk za zuby.
U třích košťat mě zarazil profesor Křiklan, učitel na lektvary.
Každý jsme si měli přivést partnera či partnerku pro halloweenskou slavnost.
Bylo mi jasný, koho pozvu, i když on už byl také pozvaný.
Příjdu s Tomem.
Nicméně dneds jsme měli posezení u stolu a vykládali jsme, Tom Raddle přinesl profesorovi ananas.
,,Jak jste věděl, že mám rád ananas?" Ptá se Křiklan, zatímco ukusuje.
,,Intuice" usměje se tím svým nádherným úsměvem a pohlédne mi do tváře.
Pak sem při odchodu zjistila, že se Tom u Křiklana zdržel.
Použila jsem odposlouchávací ucho.
,,Jak se dá duše rozploutit vejpůl?"
,,Můj Tome, odpověď na tuto otázku jistě znáte" odpověděl.
,,Vraždou" a pak už se mi zdálo, že je na odchodu, tak jsem si dala na čas a šla jsem k sobě do ložnice.
O čem se to tam Tom s Křiklanem bavili?
Jak to, že ucho přestalo fungovat?
Odpověď jsem se dozvěděla ráno.
,,Ty si mě špehovala, co všechno víš" zarazil mě Tom na chodbě.
,,J-j-á n-ic-c" bráním se.
,,Dobře" odpoví Raddle a pohladí mě po vlasech.
,,Chceš něco ukázat? Pojď se mnou" natáhnu ruku, on příjme a upalujeme ke komnatě nejvyšších potřeb.