Tísnivý blues velkoměsta

Je v tom útlocit tísnivé melancholické samoty, jak se odráží v rozpálené betonové metropoli, pouhý sen o vyprázdnéném pustém putování na Zemi, příběh kulisáka na visuté lávce nad jevištem sepisující tlukoucí myšlenky,

  Před divadlem, když si jde pro kávu jej praští přes nos zápach fekálií celého města, podzemní suti, vize pěti set tisícú bytostí vylučujících své potřeby existence, pátrající po púvodu matérie. Pachuť levného kafe na patře. 

 Poslední meadry úzkosti v patře šest a půl. Krabice naskládané na sebe jako věže, břemena našich životů, počínající začátek pracovní směny. Tapetujeme bílý jevištní vesmír připínáčkami k rámúm jimiž proskakují ploskolebcí protagonisté v estrádních šatech. 

V tom potu na čele se odrážejí reflektory, otvory do mojí hlavy, která znovu po třech týdnech začala skládat slova a stavit významy nekonečného vědomí. Avšak úzkoprsý pocit existence sžírá malost mé dekády. Po ránu je vše sevřené a zachvacuje mne pesimismus.

'Více víry v transcendenci.' Vyplnit mezery sebereflexí, začít znovu více veřit v potenciál své mysli, tvůrčích prostředků přesahující hranice jednotlivé existence, rozšířit horizont a uvedomeni  enviromentálních souvislostí.

S té závislosti na vzájemnosti a každodennosti mu unikají vize, obcházející tento svět. 'Neznáme vztah mezi paralelními vesmíry a mnohočetnými následky našich činů, aktu, okolnosti.' zaznělo v high endovém filmu. 

Koncept invertované entropie. Reverzibilni inženýrství řízené budoucími já. Retrokauzální tripy do minulostních koincidencí. Mapa invokací a incepcí. Retroaktivní hra a současné zachování sil světa. 

V jedné z paralelních skutečností,

je hrdina stále uvnitř,

na konci času, na konci vesmíru,

je tvůrce budoucího scénáře zániku 

a antagonista jež tomu zabrání,

hněv splývá a podrývá beznaděj,

MYŠLENKY NA Houbu, atomární Openheimerovu,

nebo Watssonovu,

makro-psychedelickou nebo hyperdestruktivní řetezce času,

vystřídala smršt myšlenek na high endový koncept,

invertované entropie, 

mysli polohované do budoucnosti,

temporální válka o skutečnost,

někdo ji říká skutečnost,

jiný osud,

vše je zachyceno v očích těch,

kteří viděli výbuch,

proroctví i enstazi hvězd.

Pouhý výdech miliardy častic,

pohlcený tokem let,

na ochozu temna.

'žijeme ve věku pološera'

we live in a twiling word 

Zpoza všeho zář 

vycházející pod lebkou tvůrce.

Nepodepsané těleso/scéna se stmívá.