Fraud

BENJAMIN

První školní den bývá novým krokem do lepšího života. Alespoň tato slova mé matky v mém srdci zanechala kapku spravedlnosti před tím, než odešla. Nevím, zda mám být šťastný, když tu zrovna teď není. Mám pocit, že tyto slova ve vašich myšlenkách zanechávají spoustu otázek. Nedávno ji byla nalezena nemoc, zvaná Demence. Toto oznámení otřásla mým životem, jako by se složil domek z karet – prudce a neočekávaně. Prudce vydechnu vzduch, jenž přebývá v mých plicích, na což ze zadní kapsy šedých riflí vytahuji telefon. V ten moment Messenger oznámí 35 nových zpráv, od nejlepšího kamaráda Gustava. Nehodlám číst spoustu zpráv o jedné dívce. Alia, se jmenuje. Telefon skryju zpět do zadní kapsy, načež si na záda hodím batoh. Telefon, který mám v zadní kapse kalhot, začne nepříjemně vibrovat. Poznávám, že někdo volá.

Beru jej tedy do dvou prstů a následně jej vytahuju. Hovor, jenž pořádá Gustav, s lenivostí příjmám. "Čau Gustave, co potřebuješ?" optám se nevrle svým méně agresivním tónem, zatím co očekávám, že bude mluvit o něčem vážném. "Ahoj Benji, chci se zeptat, jestli nemůžu jít s tebou do školy," odsekne nervózně. Zhluboka se nadechnu, při čemž nevím, jakou reakci mám dát. Pokud odmítnu, bude na mně naštvaný. Pokud však přijmu, bude mi nadále pomáhat s úkoly. I přes to, že je otravný kluk. "T-tak fajn, za chvilku budu u tebe. Měj se." syknu, načež pokládám nejnudnější hovor za celý život. Olíznu si rty, když v tom telefon znovu vydá hlasité zvuky, tentokrát zprávu.

Gustav: Jsem před domem, čekám na tebe. Gus

Polknu, při čemž telefon opět skrývám do kapsy kalhot a rychle vybíhám z domu. Jsem už unavený z toho, jak se opakují všechny cykly rutin. Nezávidím však holkám - všechno to líčení a úprava. Naprostá zbytečnost - vypadají vždy krásně. Dochází mi energie, utíkám zbytečně dlouho. Gustav od našeho domu bydlí pár bloků, tudíž nemám důvod, abych spěchal. Proto tedy zpomalím - jeho dům je už blízko. Ihned poté, kdy mě Gustav spatří se usměje. Skousnu si ret, zatím co konečně přejdu k němu. "Čau kámo." řekne, při čemž mě přinutí k obvyklému pozdravu, který neodmítám. Následně společně vycházíme na chodník, který vede k nudné budově, nazývané škola. "Proč sis nepřečetl zprávy?" optá se mě Gustav při tom, kdy se blížíme k cíli. "N-no. Nestíhal jsem, třicet zpráv není legrace." řeknu s kapkou nervozity.

Následně se ocitáme před školou, při čemž jsme součástí velkého hloučku studentů. Rozhlížím se, v důrazu, abych našel zbývající kamarády z party. "Pane bože, jste to fakt vy?" ozve se za námi, při čemž nemile poskočím. Můj pohled nemile překvapí chlapec, jeho krásu nemůže překonat ani jakákoliv dívka, kterou znám. I přes to nevím, kdo to je. "Čau kluci." řeknu a usměju se, při čemž nespouštím pohled z neznámé osoby. "Na koho hledíš?" optá se mě jeden z kluků naší party, Liam. "C-cože? Na nikoho, promiň." špitnu, zatím co následující vteřinu věnuji pohled Liamovi. Ihned poté vracím pohled na neznámého chlapce. Naše pohledy se rychle spojí.