Zůstal jsem stát

Uvězněn mezi dvěma světy

Nedívej se na mě!

Rozpadám se na milion kousků

Které již nelze spojit

Před očima, noční můry

Mysl znavená

Stále natahuji k tobě ruku

Se srdcem na dlani

A ty o něj típeš cigarety

S úsměvem na rtech

Dokud z něj není popelník

Ve snech vytrhla jsi mi jej

Z hrudi a praštila o zem 

Z citů do něj vytesaných

Zůstal pouze strach

Že to tak bude napořád

Čas jde stále dál a dál

A já zůstal stát kde jsem stál

Ruku v ruce se vzpomínkou

Která mě vede do nicoty

Tvé chladné objetí

Mění se v žiletkový drát

Sedím ve tmě

Zvuk řetězu táhnoucího po podlaze

Má mysl stává se dozorcem

Bez výčitek svědomí

Ironií nyní nastává 

Z věznitele vězeň

Svázán tíhou osudu

Hozen do vod povrchnosti

Kde každý je souzen

Hůře než Soudem

Lidé jsou jedním proudem

A řídí se stejným pravidlem

Jako svým moudrem

Všichni jdou na zelenou

Zatímco na tu svou stále čekám dál

 

Popis: Když vám někdo koho milujete dá naději kterou ale nikdy nedostanete, o deset let později vám řekne že vás miluje a tak si říkáte že dívka kterou milujete celý čas zatím co byla s jinými, konečně cítí to co vy . Ale nakonec stejně jde za někým jiným jen proto že jí přišel zajímavý a vás opět roztrhá na nesložitelné puzzle