Pro Kokopsa a Kryplínu

*

"To teda!"
Otočila se v posteli zády k Monice a vyzývavě vydechla.
Luisa protočila oči v sloup, když se ozvalo odfrknutí.
m" A to jako končí debata?"
" A kdo se jako ptá?"
Odsekla Monika.
V tom tichu by bylo slyšet prd, kdyby vedle Daniel nesouložil
s Gabrielou.
" Tak jo. " Sykla Lui.
-
V tu neděli se to vyvíjelo celkem v pohodě.
Víkend parádní, moře známých a celkem klídek.
To, že Monika chodila s Luisou bylo sice veřejné tajemství,
ale v době Googlu a dalších infomačních sraček se to nedalo
až zas tak skrýt.
Ani si nechtěly připustit myšlenku, že se to někdo dozví.
Ani ň. A to ň mezi ně vsunulo klín, který bylo těžké eliminovat..

*

"Nesnáším to vnitřní prázdno."
Ta myšlenka se vynořila jako blesk z čistého nebe.
"Dát pusu je o vnitřním pocitu, než o technické finese."
Uchechtl se.
"I takové líbání zadnic musí mít emoční základ!"
Když už si myslel, že se z toho pomine, objevila se
Tereza.
Kouzelné stvoření v tu chvíli vykouzlilo na jeho tváři
lehce přehlédnutelný úsměv.
"Přiznej se, na co teď právě myslíš?" Z jejího hlasu vytanul náznak
něčeho, co se nedalo přirovnat ke standardnímu postupu dívčiny, která byla
právě přepadena svým pocitem

*
Maloval po zádech Nikol obrazce.
Ukazováčkem pravé ruky.
Napadlo ho to při vzpomínce na Olgu.Malování.
Neměl výčitky.
Nikol taky myslela na všechno možný, jen ne na něj.
Mrzelo ho to. Ale říkal si, že už jen to, že s ním spí
je alespoň určitý druh symbiózy.

Potkali se s Nikol v době, kdy měl vztah s Veronikou
a taky věděl, že má čtyřletého syna a je jí dvacet.
S Veronikou to sice šlo do kopru dlouhodobě, ale
bylo jí devětadvacet a nebyla z těch co mají zapotřebí
hledět na konto svého partnera. Ale..
Mužská ješitnost bývá špatný rádce.

*
V ulici plnou neónů se šoural a hledal první dveře, které ho nasají.
Byl prokřehlý a tak dlouho neváhal a vnikl do non-stop herny.
"A sakra!" Zaklel.
"Já na ty kypré krčmářky s falešnejma zubama mám smůlu."
Prolétla myšlenka v jeho hlavě.
Zazubil se na pozdrav a usedl.
Na pípě viděl nápis STAROPRAMEN a ihned se v něm cosi pohnulo..
ale svědomí to nebylo.
Záchranou však byl pohled do prosklené lednice s řadou lahví Stelly.
"Uhh!"
Piraňa s titanovýma zubama se směsí zlata, stříbra, platiny a dost možná
keramiky z měsíčního prachu přistoupila před Alberta a dotazovala se na možný kontrakt.
"Stella! Uhranula mne a tak žádám vás, lepá děvo, o poskytnutí tohoto životabudiče,
aby v mých útrobách zanechal svůj blahodárný otisk."
Tak hurónský smích v životě neslyšel.
Zlomila se v pase a po chvíli se uvolila vykonat zadaný úkol..