Pátý jezdec Apokalypsy

Dříve než Smrt, Válka, Hlad a Mor vydal jsem se na svou pouť. Dříve zrodilo mne lidské plémě ve své nekonečné hloupé touze po větším vědění. Jejich hlad po přehnaném poznání živil mé tělo.
Jsem Vědění. Vzbuzuji strach i údiv. Na křídlech noci pokouším hloupé lidské pokolení, vábím ho a svazuji okovy stále pevněji. Mučím lidi, aniž by si sami uvědomili své chabé pokusy mne zkrotit, svázat, ovládnout.
To já vyhnal lidi z Ráje. Díky mně teď živoří na troskách vlastní bídné existence v bláhové naději, že přijme je věčná náruč Nebeské brány věčnosti. Však pouze plahočení se za mým stínem je věčné a nekonečné. Vše ostatní pomine a nikdy nepřijde Spasení, neboť to nepřísluší přemýšlejícímu hlupákovi. Jakmile člověk ví, je pro Nejvyšší instanci nepohodlným, odpudivým, rovným. Člověk nikdy neměl poznat opojení Vědění, neboť to v základu přísluší Jemu. On ale stvořil člověka tak hloupého, až jej neuhlídal a Vědění Mu ukradeno bylo.
Proto jsem trestem a paradoxem lidského života. Vysmívám se lidem přímo do očí. Čím blíže mi jsou, tím více se Ráji vzdalují. Jsem nenápadným, avšak dravější než moji bratři. Jsem tichý, avšak zasazuji ty nejbolestivější rány.