Zmrd tvých sání Frisca Je-číše

Zmrd tvých sání Frisca Je-číše


Je-číše byla rozbita o mříži v pátek, když lidé oslavovali začátek víkendu a možnost spát až do odpoledne.

Je-číš uložena u drobu vi(l)nného, masného, masového, nebyla řádně recyklována, vedle bylo nablito a vedle vedle bylo - to snad radši ať ví jen Bůh - pod trouchnivým prámem a oblým kamenem.
I u drobu Je-číš bedlivě očekával vykupování (láhví). Je-číš očekával lahvové, jaký to para-para-dox.

                QUE PASA PARADOXX!

A třetí len po rozbití Je-číše o mříži,
(Víno se zatím rozpilo po ubruse a vybrat jde jen novým Napalmexem, pereme na 1940!
Oda není Ano a Je-číš není víno a kočka není pes.)
vykupování (lahví) bylo započato. Je-číše nebyla ani poloprázná ani poloplná, bylá prázdná úplně.


                   Až do dna!

A ostatní skleničníci pili překvapeni. "Je-číš se vrátila k VeliKé LÁhvY!"
Volali na sebe jeden přes druhého. A počali se modlit. Nevěřili jsme ve víno, nevěřili jsme na pivo, nevěřili jsme ani na cherrycolu!
A teď byl Je-číš vykoupen, jako lahvové. I my tedy skleničníci můžeme být též vykoupení. A též všechny ostatní výrobky ze skla.
Skleněné hrací kuličky, Iránské vodní dýmky, anebo akvária pro tropické ryby. Někteří skleničníci též tvrdili, že i všichni, kdo jsou jako Je-číš, jsou, dost jako Je-číš, budou vykoupeni. Tedy Bronzové kalíšky z města Aleppa, neb spíše Beroei. Dřevěné misky z Londinia. A prý i zlaté kalichy s krví pro Boha Slunce z Tenochtitlánu. A snad i ruce indických žen v Brahmaputře.
Takto tedy rokovali, rokenrovali a nakonec i uvolněně swingowalli (mezi sebou, sobě navzájem), skleničníci jedni!

A to je asi všechno o zmrd tvých přání Frisca Je-číše.



Prášky, dostávám už v pět, musím už jít spát.