Jeď!

Krajina kolem nás se rychle mění. Údolí střídají pole, pole lesy a lesy hory. Dny kolem nás neúprosně utíkají. Sotva slunce vyjde, hned zase zapadá. Než stačí stromy rozkvést, už se slaví Nový rok. Během mrknutí oka se děti narodí, během druhého maturují. Je na tom světě vůbec něco stálého? Vždyť i skála mění svůj výraz, vždyť i to moře mění slova své písničky. To jen ta lidská hloupost zůstává. Kdy ta se změní? Nebo už se změnila?
Jediné co zůstává stejné, je tvůj láskyplný pohled. Ale co se mnou bude, až i ten se změní nebo snad až úplně zmizí? Začnou se ten den bortit domy? Začnou ten den lidé naslouchat jeden druhému?
Tvé ruce pevně svírají volant našeho kabrioletu. Řítíme se vyprahlou pustinou skoro 25Okm/h. Patří nám celý svět. Přes oblaka prachu za námi nás nikdo nemůže dohonit, i kdyby chtěl. Motor burácí. Kola se otáčí. Spokojeně se usmíváš a já taju. Řítíme se kupředu vítat nový úsvit. Jedeme tak rychle, že snad doženeme včerejší den. Možná předběhneme i zítřek, kdo ví? Uháníme pryč od minulosti, aby nás na naší další zastávce opět dohnala.