Příhody mezi úhozem a textem

Už vůbec nic jej nenapadalo, strávil tou prací na textech mnoho hodin až si v závĕsu noci uvĕdomil, že:

,,prosím, jestli jste skutečnĕ uvozovka na počátku vesmíru,'' krátká odmlka v čase-a-prostoru, ,,schopná re-interpretovat povahu svĕtla a vlnĕní vnímaného entitou zrozenou před tímto veršem,'' nepatrný vzdech přerušovaný interferencí binárního kódu, ,,slokou vyjadřující náklonost k rapsodickému smutku zkapávajícího z rožežraných vnitřností smutku konzumní doby.'' Kdo to vůbec cituje ligvistické serpentiny s maskou pro cheruby? 

,,Nejasný život autora, co se nestřízlivĕ vrací oživit hovořící uvozovku,'' mrkne obočím-sotva se hne ve vteřině koutku, ''už dosyta vypráznĕného mluvku, ztraceného v páteři objektu zvuku, vjem co vjem mateřská loď boharození a konec ctností.'' Dořekl sedmidílnou prdelí nad vysokými hvozdy bezobsažné mrtvolnosti myšlenek. 

Podívej ,,mansardo tuh zklácených abstraktní stuhou,'' Poslouchej (jen se sešitými uši mexického surrealisty) ,,mozku uzavřený v přímé řeči, představ si, že si zástupce vĕty obživlý k oživení, obživlý k zanícení, vlastně sám neštastnĕ štastný potomek nietzcheova boharození.'' Obstydlý přízrak srdce vĕčnĕ chřádlý strachem pokolení. 

Pojď blíž řekla  zašeptám ,,uvolním jazyk fluida do mezer mezi žebry a šterbinami noster, budeš svoboden, osvobozen, svobodou znesvobozen, v jazyku fluida uzavřen, začarován na věky, jako břímĕ mé nicnetušící prstencové existence,'' cherub bez esence. Nasycené, přesaturované perostrojky srdce. Distorze jazyka, vĕtné skladby a vazby, vespertinův klíč.

Pouhá báseň 

V litém slizu mysli 

obrátí tok

subverzivních sil 

Objevitištĕ emanací 

Zřídlopištĕ nuancí 

Vrať mĕ k vymýšlení jmen