Ecstazium

¨

Klid Višny a síla mytického behemota

(Kdo vlastně jsi aby jsi nám vyprávěl o něčem co jsi zažil před miliony let a přitom ve staré budoucnosti do níž lidstvo ještě nedoplulu neboť jeho vynálezy se slučují pouze se zónou do které bylo svobodně uvrženo jako klaun na spodničce dějin na závratné dráze plné příběhů mýtů a vyprávění na pomezí žánrové koktejlu surrealistické synergie a odvážné pronikavé jiskření mytologické dcery moderních tříští psychedelických.)

Představíš si hrdinu na odvrácené straně měsíční báně. Mezi ještě neexistujícími holografickými synagogami a ektoplazmatickým reticulem zítřků je cesta stovek let. Milénia přelévají adhezi kvantových svatů potomků hvězdného prachu. Vidíš jej jeho stín ve vrstvách odrážených zónami myšlení do nekonečna se replikujících pozic solárních soustav lidstva. Nahlížející simultánní investice tisíců memofondů odrážející se na škále kde vize zastavuje jen rozpínání Univerza. Myslím že pouhá vteřina slije dvě tenké nitky slz měnících se v krev a potok dalších chvil o kterých jsi snil aby jsi je zhmotnil a představil si tak příběh, ve kterém figuruje mýtická moc a nadpozemský klid. Blaženost přichází po tvůrčím vypětí a přeje se zasnoubena se štěstěnou v loterii připravených. Všichni tví géniové jsou dědicové trůnu. Ani jeden neustoupí dokud se nestaneš jedním z nich. Na vrcholu hory zjistíš že blížící se uvědomnění je další sen vťatý do živého a zastřešující klenba vesmírných fluktuací je jen další dětská hra na nekonečno. Hrdina je v jednotě síla behemota na straně světlé prozáření a svitek blížících se zasvěcení do toku zemské vitality. Život přebývající v dalších mořích a spórách cestujících nadsvětelnou rychlostí. Prameny a zasněžené střížky Olomouckých domů.

Pod nimi lidé a v jejich hlavách běhající myšlenky mezi světy na hmotné nehmotné a levitující. Laterární gnóze byla zjevena na severu a ty ses otočil aby jsi spatřil svět za zavřenými víčky spících odražených. Jeden rozbíhající se k letu v přírodě zeje mimo civilizace aby načerpal sílu pro kterou se narodil a proudil z ní dalších pár pěkných let. Jestli bude v nejklidnějších lůně vystavěných chrámů cítit vůli křísící blaženou rozplozenkyni klidu a míru jeho řetězec zrození bude úspěšně ukončen. Na další mezizastávce se membrány světelných leviatanů stanou paprskem blížící se eroze na mezním mylníku dějin. Věř že pokud jsi dočetl až sem máš na sluchových pohárcích jemný blahočep který tě posílá za svými pracemi do neznáma a ještě dál. Jako jedna z mých oblíbených postav letící do nekonečna a ještě dál. Na řídícím můstku falco a věrné letové duo kosmických milenců. Přítel byl zrozen k velkým věcem před oceánem lidské fantazie krásné jako náhodně setkání snů a skutečnosti v ektoplazmatickem fondu zázračných letorostů budoucnosti vynalézané námi ve společnosti inspirovaných věků přihlížejících silných spravedlivých. Milovat přítele objimajicího plodné dny kosmických milenců rozlevajicich lásku do nejzazších vrcholníčcích vesměrné lázně.

Buď příznivým pro dary štěstěny přející těm kteří vytvářejí píšící poklad pro obohacení druhých na opačné straně řeky protože existuje mnoho cest a ještě více lidí jdoucí proti stezkám na kterých byl zmrazen ztracený čas jeho otisky jeho svody jeho velikost i zázračnost zdánlivého vyústění na nemřícím těle vyústění skutečna. Ve skutečnu se ozval hlas za ním nespočet drah a nápis z jaspisu 'Potomku hvězdného prachu' čeká tě nadpozemský klid tvůrčích shledání na vzdáleném břehu mírných doznání. Tvé schopnosti jsou behemotem tajné přizniviska mimo čas zasněný prostorem a sílící vtělení zářných prostoupení mocí. Tvá aura nekončící inspirace rozplodí nezapomenutelný rok plný bezbřehých překvapení.  Ze snu si vezmeš jen tolik aby skutečno zůstalo zázračnější a krásnější než jeho dno a zenit. Budeš milovat a přikážeš svým slabinám aby pracovali ve prospěch tvé hvězdné dráhy spisovatele rozvěcujícího hlavy několika mladým půvabným. Za hranicí radosti kráčející stopy osamělého vlka. Na okraji civilizace začíná cesta. Jeden ji prostoupil druhý uvízl v bludných kořenech na stezkách zapovězené ligy smrtelných. Družba s družkou obcují sami na vrcholu dnešního aktu ve kterém zvítězíš neboť jsi zítřkem který včera nevyhasnul shořel a přesto si zachoval tvar i formu. Stálost vyhlížejíécích otázek se mění ve vydlážněné směry za kterými jsou první odvážní. Kdyby jen tak vpluli v kontakt s něčím co je přesahuje tak jako momentum divinorum přesáhl mne a přesáhl všechny mé kroky má zrození má předsevzetí. Jsi dechem před dechem a za ním bez počátku jsou jen svatí a Ti kteří uvěřili že čas se vyloupne z Bezboží. Bezbožskost zahlesá a litanické skladby zaplaví výzvy a ulice budou plné jiskřících slz na hranici štěstí umocněného látkami mimo náš časoprostor.

Buď navěky inspirován

(Říká si často a zůstává tomu na stopě ve věrném sústění k onomu verši který se stal prózou aby spatřil světlo světa jako tištěný výtisk. Zaměření není vymezením je pouhý proces a za ním jen láva gest znaků a pojmenování. Dřív než se naučíš psát v prozódickém uchopení a podchycení všech okrajových nuancích vyvěsíš ceduli desítek rezignací na to co se vlastně snažíš vyjádřit. Jenže mu nejde o vyjádření on jde dál. Jde dál za čas jeho hmotné otisky jeho pečetní prsteny. Je poutníkem těch vizí a některé provází a pomáhá jim na svět rodí je a rodí se snimi tak vzniká rodící se koloběh neopakovatelnosti. Neologismy povoleny v dechu malujících dveře do Prázdna)

Ať se vaše inspirace cítí mezi zázračnými sny jako doma

žije v nich a přebývá na okraji samotného dechu

dechu za dechem kde prorůstá kolébka oběhu

mírním záchvěvy pro které se stáváš celistvá

musím jímavě zalícít abych neprořezal věčnost

ve velmi věrném sepjetí ticha otevřené okno

za ním už jen skutečná naděje a ještě skutečnější Poezie.

Palace athéna vydávající se na pouť za sluncem

otěže zrozené z principu ve kterém je kód univerza

v jeho ložiscích se lidé vyslékají z těl

nechávají je daleko za sebou

nechávají je plavat v řekách vytékajících za životem

mezi ním břehem bez břehů jen dav

ztísněný logikou mravů mravů a žen

s nimi přichází naše spása

Příteli píší ti nebot jsi předurčen k některým věcem

když mluvím o věcech myslím tim procesy které se promnění v činy

ať se to snažím popsat víc než přesně podrobnosti celku mi unikají

mám je jen v záblescích pro které jsi mi zaslal onen příběh

není to příběh v pravém slova smylslu 

spíše úryvek za nímž se skrývá tajemství

a jestli mne poezie něco naučila

zejména surrealistická poezie

je to zazračno slévající se se životem

kde život je vskutku poezií

a ona zase životem

Teď je tomu jasno

a někde v povzdálí

vzniká příběh

který je básní

pokračuje v písních

dětech a lidech Odeseya

Až vyschnout těla řek

obnovíme jejich toky

jejich záchrané podemýlání

naší jediné jistoty a naděje ? 

------------------------------------------