,,kam až daleko doplivnu

tisíc siluet mých
vidí tě trpícího
vidí tě klečet u mých tváří

jednou jsem si tě chtěla vzít
v bílých svatebních šatech

odvést tě k oltáři

**

i dábly na konci dne pláčou
poslouchajíc Chopina
i ďábly mají své slabé chvíle

nevidím zlo
neslyším zlo

jsem zlo samo
sebou evidováno ve skladu pro malomocné
bezduchy, stíny starých já, bezvěrce, zavražděné milence

zakřič!

hromada sutin 
lezoucích červů odnikud nikam
a nezapomínají
kam se mají vrátit

připal!

vždycky, když jsem nervozní, kouřím
uklidňuje mě to
v luně, v orkánu 
uvnitř chaosu jsem klidná

sedím na svém trůně
spalujicí
nedopalky kostí mrtvol
co mě milovali

slyšíš!

zapálila jsem tvoje nejhezčejší obrazy lásky
trháně samopalem jezdila po spárech
našich ukousaných nehtů

jsi omnibus
veritas omnia vincit
hořící keř mýho mládí
milovat do ůmoru
umořit se
nerušeně sledovat 
to 
jak se vypařuju
bez tvýho dechu

na odrazu moji rudorudý rohatý hlavy

"Když někoho miluješ, nech ho jít, když se ti vrátí, je tvůj, když ne tak ho chyť a zabij!"