Houslový koncert O

Dostavník zastavil nedaleko divadla. Budova divadla, slavnostně podepírající nebeskou klenbu, se jako starověký obr tyčila nad návštěvníky ve vlhkém zamračeném počasí. Těžké napjaté sloupy podpíraly štíty poseté basreliéfy, po stranách na vyvýšeninách ve výklencích orámovaných archivoltami stály okřídlené sochy serafů s lyrami v rukou.

Široké schodiště před portálem vedoucím dovnitř divadla, s vysokými schody, stoupajícími nahoru, strhávalo ty, kteří po něm vystupovali, ze země, zvedalo je a uvádělo do jejich vlastního zvláštního světa, což vedlo k požadované náladě a duchovní výši. Jeho sněhově bílý mramor příznivě kontrastoval s černým kovaným zábradlím.

Žebrák, který seděl poblíž schodiště s krabicí na almužnu, tiskl pahýly jakési huňaté, omšelé odpadky. Očekávanýma očima podobnými štěněti pohlédl na pány, kteří stoupali po schodech, natahovali se a zvedali k nim pahýly v očekávání nějaké mince, ale pyšní a impozantní pánové, arogantně se sklánějící nad žebrákem, jen kopali žebráka na jeho pahýly. a tvář s elegantními lakovanými botami a dámy v doprovodu „vzdělaných“ kavalírů propukají v zvonivý smích, pak nakrčí nosy v naprostém opovržení.
Žebrák v tu chvíli sklopil svůj tupý pohled dolů a podíval se nikam, do prázdného světa v něm.

V obrovském sále divadla s polokulovou klenbou stropu a speciální výzdobou stěn bylo vše zařízeno pro správný přenos zvuku a jeho zesílení.
Lustr, který kraloval na stropě, ohromující představivost svou velikostí, vyrobený z milionů malých křišťálových sklenic, draze daných mistrům, kteří jej vytvořili, začal pomalu blednout.

Představení začalo.

Symfonie v podání orchestru zněla místy velmi tichými naznačujícími melodiemi fagotů, opatrně a pomalu se nořících do zasněné melancholie, pak najednou došlo k opravdové orchestrální explozi mohutných basových píšťal, altových píšťal, trombonů a z toho všeho basový základ zrodila se melodie, ostře zdůrazněná bubny, a na samém vrcholu této melodie, jako anděl na špičkách nebo tančící můra, housle šly lehce a melodicky a vytvořily úžasný sólový part, druhé housle začaly koketovat s Když s ní vstoupili do andělské komunikace, vytvořili melodický vzorec stočený do spirály, pak se odvíjeli, pak se vzájemně doplňovali, vyprávěli unisono, rozbíjejíc hru do dialogů, rozcházejících se různými směry. Orchestr jako by byl podřízen náladám houslí a dirigent v čele s partem houslí dirigoval obětavě, jako by sám sobě.

Žebrák, když slyšel části houslí, vstal. Jeho oči se naplnily slzami a doslova tekly jako kroupy, v jeho slábnoucí mysli se objevil jasný záblesk obrazu dvou mladých milenců předvádějících velmi smyslný duet, ve kterém se jejich srdce a city spojily a vytvořily mistrovské dílo.

Ale realita prostoupená odporem, bolestivá, až k nemožnosti. Unikl výkřik zoufalství a bezvládné, otupělé tělo padlo na zem a třáslo se hořkým pláčem.
Čím slavnostněji a majestátněji se housle chopily partů, tím byla atmosféra v sále duchovnější, ozývaly se nadšené dusivé hlasy a tím více jsem chtěl být menší a vzdálenější od tohoto světa k žebrákovi, zakrývajíc mu uši svými pahýly. jako by ho ty zvuky rozleptávaly a vše slyšené proměňovaly v bolest.

Na závěr symfonie na lidi odcházející z divadla zapůsobila krásná hudba, jako by je na nějakou dobu vytrhla do růžového světa iluzí a snů v podání génia.
A znovu jim tento žebrák zablokoval cestu a po koncertě se klaněl jako maestro.

- Kdo jsi?! Šílený? zeptal se jeden z pánů znechuceně. Žebrák právě otevřel svá bezzubá ústa a neznaje vlastní řeči kvůli dlouhé nepřítomnosti účastníků rozhovoru, zplodil jen mrtvého ničemu: - Oooh!
- Jdi do pekla! - hodil po něm pán pár mincí, aby se rychleji zbavil žebráka a nezkazil si pachuť z koncertu, která stále vládla v myslích odcházejících z divadla.

Když se v člověku narodí génius, svět se raduje jako další symfonie, sestávající ze souboru barev a pocitů, umísťuje každého do tohoto zvláštního malého ráje vytvořeného na krátkou dobu skvělým mistrem, ale když zemře ještě naživu , svět ho s odporem odmítá jako opovrženíhodného nemocného psa a umírá dlouho a bolestně, teatrálně a bolestně, zapomenutý a týraný.