Nepopsaný list - 3. část - Dobrá manželka, špatná milenka

V minulém díle jste četli: Satanův potomek je celý žhavý po vědění. A jeho mrzutý dědeček se s jeho ještě mrzutějším otcem opět vsadil...

Horká lázeň vládci Pekla prospěla. Chápavá manželka čekala v rozestlaném loži.

„Stráže říkaly, žes šel za Ním. Tváříš se jako kakabus. Urazil tě?“

Trefné poznámky královny démonů ho vždycky dokázaly pobavit.

„Něco horšího. Vsadil se se mnou. Musím najít dítě-pěšáka. Co naplat, starý pán se nechce vzdát své finální bitvy.“

Jeho předrahá Lilith se mu přitočila za záda. „Vím, co ti zvedne náladu.“ Jemně ho ždíbla do ucha a předstoupila před něj. „Nikdy nezapomenu, jak jsi proti tomu mrzoutskému páprdovi pozvedl ohnivý meč a řekl: Té ženy se nedotkneš, když se odvážil přijít až sem.“

Lucifer přejel démonce po obnažené šíji. „A já nevymažu z hlavy tu chvíli, kdy jsi přede mnou padla na kolena a žádala o azyl. Krev ti stékala po rukou a v náručí jsi nesla mrtvé dítě. Vzpomínám na ten zoufalý pohled, když sis myslela, že už děti mít nebudeš, protože kopí, co do tebe vrazili, zajelo příliš hluboko.“

Objala ho. „A já si pamatuju na den, kdy se narodil tvůj prvorozený. Byls tak šťastný, žes vyhlásil amnestii po celé říši.“ Chtivě ho políbila a odtáhla se. „Něco mě napadlo. Zasaď svému stvořiteli smrtelnou ránu. Poniž ho, aby si konečně uvědomil, že vy dva jste si rovni. Nevybírej chlapce, poraz ho ženou, chytrou, důvtipnou, lstivou. Stáhne se a dá ti už konečně pokoj.“

Zamyslel se. Nebylo by tak úplně od věci najít vhodnou dívenku. Rozhodně to zváží.

„Ještě pořád nosí ten směšný plnovous?“

Lucifer pobaveně kývl hlavou. „Ze všech možných podob si vybral zrovna tělo vrásčitého starce nad hrobem, aby se mohl archandělům vysmívat, jací jsou oproti němu cucáci. Nikdy se nezmění!“

Lilith poodstoupila směrem k loži. „Nemysli už na toho dědka,“ zašeptala svůdně. „Ukoj své touhy, Pane temnot. Královna čeká.“

 

Neznámý příbytek, chudinská čtvrť, ještě téhož večera

 

Pozvala ho do svého skromného bytu. Vypadal víc než solidně. Nažehlený oblek, vlasy plné pomády. Hledal povyražení. Chtěla mu ho za malou provizi poskytnout. Netušila, jak moc se v něm spletla.

 

Nebylo jí ještě ani pětadvacet. Měla pěkné křivky a dokázala je prodat. Producírovat se po ulici v hezkých šatičkách a shánět zákazníky byla jediná kariéra pro holku bez vzdělání a bez znalosti cizích jazyků.

 

Chtěl ji, tak strašně moc ji chtěl. Zcela se mu podřídila. Nebyl něžný, ale neublížil jí. A pak sebou trhl, jako by do něj udeřil blesk.

„Co to bylo za zvuk?“

Pláč její roční dcerky. Musela se vzbudit, zatímco ve vedlejším pokoji dováděli.

„Jen… holčička. Půjdu ji uspat.“

Výraz v jeho očích se změnil. Mlčel, jen ji propaloval pohledem. Natáhla k němu dlaň, chtěla peníze. Vrazil jí pořádnou facku.

„Naše dohoda nezněla, že tu s námi bude spát ten fakan! Nedostaneš ani floka!“

Něco namítla a schytala další ránu. V zoufalství odběhla do vedlejšího pokoje a přiběhla zpět s hnědovlasou holčičkou.

„Pane, prosím Vás, neubližujte mi, mám dítě!“

Stačila dcerku položit na sedačku. Pak zalapala po dechu, když jí byznysmen zmáčkl krk a zvedl ji do vzduchu.

„Nesplnila jsi svou část dohody. Úplné soukromí, komfort, budete spokojen, pane. To má být tohle, ty couro? Uřvané děcko, byt plný špíny a matrace, co se na ní vystřídalo nespočet chlapů? Víš, proč jsem s tebou chrápal? Jsi pěkná, dokonce mimořádně pěkná, podvodnice. A umíš se do toho opřít!“

Smýkl s ní o zem, několikrát ji nakopl do břicha. Zrak se jí stočil k plačící dcerce. Všechno to dělala pro ni, aby jednoho dne mohla žít lepší život.

„Nejenom, že ti nic nedám, ještě mi zaplatíš!“

Bytem se rozléhal zoufalý křik. Zanikl v bědování z jiných pater. Místní byli chudí a zoufalí. Zdejší jekot už nikoho nevzrušoval.

Cizinec donesl z kuchyně nůž. Bodal ji znovu a znovu, dokud v ní zbývala jen nepatrná jiskřička života. Její poslední slova patřila milované dcerce.

„Mo… lly… odpusť.“

Znechuceně se ušklíbl. Kdyby býval pozornější, všiml by si návštěvníka, který se v černém kabátě a klobouku doslova vznášel u okenní římsy.

„Už máš dost, ty děvko?“

Nedostal odpověď. Natáhl si kalhoty, plivl po ustrašeném dítěti a zabouchl za sebou dveře. Ať tam klidně chcípne!