Nepopsaný list - 5. část - Ten milý pán je vrah!

Nepopsaný list - 5. část - Ten milý pán je vrah!

Anotace: Malá Molly Wessnerová se během několika málo minut stala sirotkem a ocitla se znovu mezi živými. Smrťák z toho nemá radost, ale jak Lucifer řekl, má s holčičkou velké plány!

Sbírka: Nepopsaný list - novela

Příliš se jí to nelíbilo, ale pomohla muži děvčátko osušit a následně uložit. Váhala. Muž se choval velice ohleduplně a nezdálo se, že by z něj to malé stvoření mělo strach. Jenže paní Bonesová měla ráda věci ověřené. Chránilo ji to před problémy.

 

„Posaďte se, pane Parkere. Pokud tomu dobře rozumím, chcete svou dceru umístit v našem dětském domově.“

„Správně, paní Bonesová. Abyste rozuměla, její matka nedávno tragicky zesnula. Já jsem stále na cestách a nemám pevné bydliště, nemohl bych se o holčičku řádně postarat. Bude zabezpečená, o tom nepochybujte, rád ji navštívím, kdykoli to bude možné, ale nemohu ji převzít do péče, to jistě chápete.“

Působil sympaticky, zvláště, když vytáhl šekovou knížku. Rozhodla se, že mu vyhoví. Dal jí dokonce soukromé telefonní číslo, kdyby cokoli potřebovala. Proč mu tedy nevěřit?

„Takže jméno té dívenky…“

„Molly. Molly Wessnerová.“

 

Ráno přišlo náhle. Jedna z chův jí donesla noviny, kávu a zákusek.

„Madam, Vy jste pořádně nespala!“

„To nic, Amber. Jen jsem ještě v noci musela dovyplnit nějaké papíry.“ Zadívala se na plátek. „Je to hrozné. Proč musí černou kroniku dávat hned na první stra…?“

Musela odložit hrnek, aby na sebe nevylila horkou kávu. „Děvenko, volej policii. Hned!“

 

Chůva jménem Amber, ještě docela mladá holčina, co svou prací žila a zatím neztratila ten mladický elán, si přisedla k rozrušené staré paní.

„Už jsou na cestě. Madam Bonesová, co se děje?“

„Tady… čti…“

„Ve čtvrti bla bla… bylo dnes v ranních hodinách nalezeno tělo brutálně zavražděné mladé ženy… Policie uvádí, že se jedná o jistou Eriku Wessnerovou, toho času bez zaměstnání… Prostě další tragédie, madam. Co Vás na tom tak zaráží? Jste v obličeji úplně bílá.“

Paní Bonesová ztišila hlas do šepotu. „Včera… uprostřed noci… se tu zjevil muž v černém s prochladlou holčičkou v náručí. Přijala jsem ji. Její jméno je… Molly Wessnerová a v kolonce matka je jméno té zavražděné.“

„Co teď uděláte, madam?“

„Vyřídím si ještě jeden hovor. Zatím nikomu nic neříkej, Amber. Nevěřím, že ji ten muž zabil.“

----------------------------------

Pekelnou síní se rozezněl gong, přestože zaprášený nástroj v rohu místnosti, připomínka starých zlatých časů, se ani nepohnul, což se nedalo říci o vrnivé černé krabičce na stole.

Vida, otcův mobil. Nejstarší potomek mocného Satana zmáčkl tlačítko. „Haló?“

Ozval se ženský hlas. „Pan Parker?“

„Vydržte! Předám!“

„A s kým mluvím?“

Uchechtl se. „S jeho osobním řidičem.“

Donesl mobilní telefon do otcovy pracovny.

„Chce s tebou mluvit nějaká paní.“

„Víš, že na ten mobil nemáš sahat,“ zavrčel a pak mu došlo, že hovor určitě ještě běží. „Zmizni!“ Dal si telefon k uchu. „Zdravím Vás, paní Bonesová. Nějaký problém?“

Řekla mu o novinovém článku a zavražděné ženě. „Já… zavolala policii, pane Parkere. Jsou tu… se mnou. Máte se dostavit… k výslechu.“

Nerozhodilo ho to, ani v nejmenším. „Vyřiďte jim, že se odpoledne dostavím na stanici.“ Položil telefon.

„Fakt tam půjdeš, tati?“

Lucifer se zamračil. „Neříkal jsem ti snad, že máš zmizet, Rodericku Morningstare? Jistěže půjdu! Je to přece má „občanská“ povinnost,“ zašklebil se.

„Docela rád bych šel s tebou,“ odvětil nezdárný synek.

„Na tenhle typ intrikaření ještě nejsi zralý, můj drahý Rodney. Ale kdyby mě ti dobří smrtelníci přeci jen chtěli zavřít, vezmi s sebou policejní převlek, abys mě mohl převézt do jiného „vězení“.“

„Ty jdeš do vězení, tati?“

Pán temnot se bavil, přímo královsky.

„Jistěže ne, Rito, drahoušku. Jen musím na policii k výslechu.“

Nakrčila nos. „A cos provedl?“

Než stačil vtipně odpovědět, přihnal se jeden ze sloužících. „Kníže Lucifere, máte návštěvu.“

„Koho?“

„Archanděla Rafaela, pane.“

Uchechtl se. „Jak jsem čekal. Drby se šíří rychle.“

 

Muž v bílém plášti, s vlasy v barvě lískových oříšků, vešel. „Nechte nás o samotě, děti.“

„Jak chceš, strýčku Rafaeli.“

Sotva opustili místnost, návštěvník zamručel: „Co to zas vyvádíš za vylomeniny, bratříčku? Celé Nebe si o tom šušká. A Otec zuří. Prý jste se vsadili a ty porušuješ pravidla.“

Lucifer mávl otráveně rukou. „To si zas papínek něco namlouvá. Nic jsem neporušil. Ta holčička ještě mrtvá nebyla, Hugo ti to může potvrdit.“

„Jenže měla umřít.“

„Však se neboj. Umře, až nadejde její hodina.“ Potřásl hlavou. „Víš, Rafaeli, hrozně rád bych si s tebou povídal, ale čas se nachýlil a já musím na policii k výslechu.“

„Kamže?“ Vyděsil se. „Ne, neříkej mi to! Je mi jedno, cos provedl. Půjdu s tebou. Jako tvůj právník!“

Autor Leonyda Styron, 21.01.2025
Přečteno 12x
Tipy 2
Poslední tipující: mkinka
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2025 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel