Nepopsaný list - 7. část - Jsme o krok před tebou!

Roderick Morningstar měl sluchátka pevně naražená na hlavě, a právě prožíval euforii z moderní „pekelné“ muziky. Vzápětí kýchl, cosi ho pošimralo na nose. Přinutil se otevřít oči, aby zjistil, že mu kolem hlavy krouží mašlička s drobounkými křídly. Zatáhl a z mašle se stalo psaníčko, vyčuhující z obálky. Natáhl se pro ovladač a odložil sluchátka. Kdopak mu asi píše?

„Milý Rodericku, srdečně tě zvu na návštěvu do mého sídla v Království nebeském. Bůh.“

Potřásl hlavou. Copak, dědečkovi se po něm zastesklo? O tom silně pochyboval. Sevřel obálku v prstech a vydal se na druhý konec chodby. Jeho sestra právě zápasila s kousajícím nejmladším sourozencem.

„Au! Reggie, nech toho! Bolí to!“

„Hej, Rito, co se děje? Zkoušelas na něj tu svou obrácenou psychologii?“

Střelila po něm pohledem.

„Na to je asi trochu malej, Rodney! Jsem si jenom udělala culíčky, protože chci večer vyrazit ven, a on mi je furt rozmotává.“ Všimla si obálky. „Taky ti to přišlo?“

Roderick se ušklíbl. „Hořím touhou zjistit, co ten náš vrtošivej děda chce. Reggie jde taky?“

Se smíchem zavrtěla hlavou. „Jdu sehnat chůvu. Moje matka se zas někde courá.“

 

Cestou k pekelné bráně je zastavila královna Lilith. Její mateřské instinkty vycítily nekalost. Pevně k sobě syna přitiskla. Necítil se dobře, zvlášť před svou nevlastní sestrou.

„Jéžiš, mami, nemačkej mě! Jdu na návštěvu, ne do války!“

„Rodericku Morningstare, to sprosté slovo už nechci ve svém domě slyšet. Pochytils ho od andělů, že ano?“

Zatvářil se naoko pohoršeně a musel uhnout, aby se mu láskyplná dlaň jeho matky neobtiskla na obličeji.

„Vím, že jdeš za Ním. Dej si na něj pozor!“

Namířila prst na obálku.

„Prosim tě, je to rodina! Co by mi asi tak moh udělat? Zas to zbytečně nedramatizuj. Ne… já řek nemačkej…“

Zadusila jeho protesty v objetí.

„Nezapomeň, že nebýt Jeho, mohl jsi mít strašně moc sourozenců. A kdyby ho tvůj otec tehdy nezastavil, nenarodil by ses ani ty.“

Ustoupil. Nechtěl vidět bolest v jejích očích.

„Budu opatrný, mami.“

Rychlá pusa na tvář, chvatný skok do portálu za pekelnou branou. Démonka Rita ho s omluvným pohledem následovala.

 

„Vždycky je to stejný! Dělá z něj vyšinutýho mafiána, přitom už ho dávno nikdo nerespektuje. Akorát táta, mamka a pár andělskejch strýčků.“ Odfrkl si. „Říká to každej, že Bůh je přežitek a církev moderní vykořisťovatelna. Lidi přestali mít strach. Démon je povyražení, anděla by si přišpendlili na zeď místo trofeje. Hltaj horory a předháněj se v brutalitě. Svět holt už není, co bejval.“ Pak jako by si náhle vzpomněl. „Takže, vyrážíš večer na lov? Máš z toho vůbec něco, když ty chlapy takhle testuješ?“

Ohrnula nos. „Jistěže! Přece nezpochybnitelný psychosociální vzorek!“

„Ze kterého zatím vyplývá, že…?“ Nadhodil se zlomyslným úsměvem. Kapitulovala.

„Že když má holka kolem dvaceti a míň pěkný prsa a zadek, tak nikoho absolutně nezajímá, co se jí honí hlavou.“

Vzal ji kolem ramen, byli už skoro na místě.

„Z toho si nic nedělej. Třeba táta přijde na nějakej trik, jak lidskejm chlapům nalejt do palic rozum. Buď on, nebo ten, co přijde po něm.“

Rita se zazubila. „Tak to, aby ses začal snažit.“

„Proč já?“

„No, přece jako nejstarší Satanův potomek…“

Zvedl ruce v obranném gestu. „Tak na to zapomeň, sestřičko! Já se svého byznysu nevzdám!“

„Tomu organizovanému vraždění říkáš byznys, mladý muži?“

Jen pootočil hlavu.

„Rád tě vidím, dědo.“

Muž s plnovousem si oba zkoumavě prohlížel.

„Hele, možná to nevíš, ale právě koukáš na budoucí královnu Pekelné říše!“

„Co? Ani náhodou, Rodney! Já mám svůj výzkum a ten jednou poslouží lidstvu!“

Roderick se zašklebil. „Tak je to jasný! Vládnout bude Reggie! Teda, až na to bude připravenej.“ Pak jeho pohled ztvrdl. „Ten projekt jste mi posvětili, ty i Hugo, navíc náš Smrťák si ho pochvaluje. Já se držím pravidel, ty posíláš kontrolory a všichni jsme spokojený.“

Stařík pokýval hlavou. „Mládí je tak dravé a lehkomyslné! Mluvíte tu o budoucnosti Pekla, ale co když ho nakonec Lucifer svěří někomu zcela jinému? Například dívce, která měla už dávno dlít v království Smrti.“

Satanův syn začínal tušit, kam starý muž míří. „Ale, dědo, to ty sis přece vymyslel tu hloupou sázku! Táta je prostě jen línej ti odporovat. Kdybyste si neustále nechtěli poměřovat svý…“

„Nemluv se mnou tímhle tónem, mladý muži!“ Zahřměl Všemohoucí, ale démon se nezalekl.

„Hele, jestli se nám snažíš namluvit, že nás otec vymění za nějakou mrňavou lidskou žábu, tak akorát ztrácíš čas, dědo. Vždyť dokázal přesvědčit mojí mámu, aby uznala právo Ritino a Reggieho mámy, polovičního anděla a polovičního démona. Nebo si vážně myslíš, že o tom plánu už dávno nevíme?“

Stařec se chystal pronést několik útočných slov, aby přiměl to drzé Luciferovo mládě k pokoře, ale do jejich rozmíšky vstoupila Rita.

„Nechte toho, tohle nikam nevede! Co kdybyste se oba uklidnili a dědeček nám povyprávěl, jak to měl s tátou v dětství těžké?“

Starý pán se nechal uchlácholit. Všichni tři usedli ke stolu v družném hovoru. Konflikt byl zažehnán!