Nepopsaný list - 8. část - Kajícník

Ještě po návratu do Pekelného království je bolelo břicho od smíchu. Královna Lilith hleděla na syna plna obav.

„O čem jste mluvili?“

„Děda vyprávěl, jak se táta snažil chytat ryby na ocas, zatímco jeho andělští sourozenci se střemhlav vrhali do řeky jako porouchaný stíhačky.“

Následoval další výbuch smíchu. Nedůvěřivé matce se to jaksi nezdálo.

„A to je všechno?“

„Řek bych, že jo.“

Prošel kolem ní.

„Zůstaň stát, Rodericku Morningstare! Mluvím s tebou!“

----------------------------------------------

Postarší vedoucí dětského útulku hleděla na opovážlivce skrze klíčovou dírku.

„Paní Bonesová, tak už mě pusťte dovnitř.“ Tmavovlasý muž ve smokingu tam stál jako ten největší kajícník. „Všechno se urovnalo. Nemusíte se ničeho obávat.“

S mručením cvakla klíčem v zámku. „Co se urovnalo? Ta žena je přece mrtvá!“

Cizinec přikývl. „Ano, a je to velká tragédie, ale popravdě se to dalo čekat. Zapletla se s nebezpečnými lidmi. Vrah si Molly buď nevšiml, nebo mu zkrátka byla ukradená.“

Nelíbil se jí ten tón. „Jak to můžete říkat s takovým neskutečným cynismem? Mluvíme tu o vraždě!“ Vyštěkla podrážděně.

„Víte, madam, pohybuju se v tvrdém byznysu. Nevěřila byste, co jsou někteří lidé schopni říct, slíbit nebo udělat, aby získali zakázku jako první. Troufám si tvrdit, že bych jejich jednání přirovnal k nejpodlejším mafiánským praktikám. Ale teď z jiného soudku. Tady je kopie policejního protokolu. Račte se podívat, je tam má úplná výpověď.“

Přelétla list očima. „Vy jste… velice zvláštní muž, pane Parkere. Tak nějak pořád nevím, co si o Vás myslet.“

Pobaveně potřásl hlavou. „Můžeme jít za ní?“

Dovedla ho před dveře. „Přesně za půl hodiny si Vás vyzvednu.“

„Souhlasím.“

Rychlým pohledem přelétl místnost. Útulná, čistá, nějaké hračky se válely v koutě. Sklonil se nad postýlkou. Děvčátko právě otevřelo oči. Nechal se chytit za prst.

„Nepochlubil ses, že máme dalšího sourozence.“

Stín v jeho blízkosti se pohnul.

„Co jsem tě učil, Rito? Do cizích obydlí se vkrádat nenápadně a pod rouškou tmy. Je pozdní odpoledne. Nemohl tě někdo zahlédnout, nezdárná dcero?“

Dívka s vlasy dozrávající pšenice se pobaveně ušklíbla. „Zdí umím procházet na výbornou!“

Neptal se, kdo ji to učil. Věděl to.

„Tahle holčička měla včera večer umřít,“ povzdychl si. „Dal jsem jí nový, pravdaže dost ošklivý, život. Je můj pěšák. Rodney ti neříkal, že dědeček si prosadil další bláznivou sázku?“

„Možná, že se zmínil. Co bude teď? Proč ji nevezmeš k nám?“

Ta otázka knížete pekel zaskočila. Chvíli přemýšlel nad odpovědí.

„Bylo by jistě hezké vychovat ji v duchu démonských tradic, ale obávám se, že by to bylo spíš ke škodě. To děvčátko nesmí být ovlivněné. Pokud se jí odhalíme, všechna snaha přijde vniveč. Rozumíš?“

Nakrčila nos. „To ji necháš úplně opuštěnou?“

Zavrtěl pomalu hlavou. „Nebude sama. Ale nesmí se nikdy dozvědět, že si ji pod křídla vzali démoni.“ Zpozorněl. Že by madam Bonesová? „Vypař se, zlatíčko. Paní domácí je na cestě.“

-------------------------------------------

Za družného hovoru došel pekelný kníže a stará paní ke vchodovým dveřím. Když seznala, že se děvčátku nic nestalo, přestala být tak úsečná, dokonce se za svou příkrost omluvila. „Přijďte, kdykoli budete chtít, pane Parkere. Rádi Vás uvidíme.“

Zamával jí na rozloučenou a vydal se směrem k zastávce městské hromadné dopravy. Pokochat se hovory neznámých smrtelníků nebude od věci. Jen o pár uliček dál mu ale cestu zastoupili tři nebezpečně vyhlížející muži v kožených kabátech. Mafiáni? Ale proč ne, bude legrace.

„Pánové, obávám se, že dneska jsem dočista švorc! Zkuste to raději jindy,“ prohlásil rádoby rozverným tónem a čekal na reakci.

„Vidím, že máš stále stejný smysl pro humor, Jitřenko.“

Lucifer se ušklíbl. Mohlo ho to napadnout.

„Kdo by to byl řekl? Sám osobní poštmistr velkého Boha! Čemu vděčím za tvou milou návštěvu, Gabrieli?“ Ošil se, titul, jímž ho počastoval, se mu nezamlouval. A kníže pekel už poznal i zbytek osazenstva. „A po tvé levici Michael, velký ochránce! A vzali jste s sebou i malého Jeremyho!“

Gabriel zkřivil ústa do tenké čárky. „Znáš někde poblíž místo, kde si můžeme v klidu promluvit, bratříčku?“

„O dva bloky dál je bezva hospůdka!“

„Vaří tam dobře?“ Otázal se Michael se zájmem.

„Jejich masové kuličky v pálivé omáčce jsou vyhlášené! Navíc, pořádně to tam začne žít až tak kolem desáté večerní.“